Ranní postřeh Ivana Pilipa: České zájmy nade vše – než zvítězí zájmy silnějších

„America First“ je jeden z hlavních sloganů vlády Donalda Trumpa a zdá se, že trend tvořit politiku zejména – případně výhradně – s ohledem na vlastní zájmy se stává populárním mezi dalšími politiky po celém světě. Z pohledu USA se tato strategie může zdát logická a smysluplná. Jde o nejvýznamnější a ekonomicky nejsilnější zemi světa a na prosazení řady svých zájmů opravdu nepotřebuje vytvářet aliance a hledat přátele, byť i pro USA by případná izolace a ztráta spojenců mohla být vážným problémem.

Každopádně mnohem méně jasná je výhoda této strategie pro státy menší či střední velikosti kdekoli na světě a v Evropě zvláště. Prosadit maximum svých zájmů samostatně a bez ohledu na ostatní je pro ně velmi složité, až nemožné, bez koalic a dohod s jinými se jen stěží prosadí oproti velkým zemím. Kromě toho je otázkou, co by pro ně aplikace tohoto principu znamenala v případě, že by jej začali uplatňovat jejich velcí sousedé. Pokud se bude například řídit Německo ryze vlastním zájmem, bude sotva brát zřetel na to, co si myslí desetimilionová Česká republika, a ta by nepochybně byla nucena přijímat taková pravidla, jaká by státy velikosti Německa nadiktovaly. A jak si představuje prosazování vlastních zájmů současné Rusko, o tom už máme nejméně tři roky více než jasno.

Ostatně omezení národních sobectví a snahy o spolupráci v rámci Evropy byly hlavním motivem vzniku Evropské unie a evropské integrace obecně. Kromě toho bylo samozřejmě cílem zabránění dalším válkám na kontinentu, ale ty jsou nakonec důsledkem prosazování výhradně vlastních zájmů dovedeného do krajních důsledků.

Pokud tedy někdo na české politické scéně považuje za nejvhodnější strategii prosazování především vlastních zájmů a vytváření spojenectví přinejlepším se Slovenskem a Maďarskem, měl by zároveň vysvětlit, jak budeme postupovat v případě, že se takovéto chování v Evropě stane normou. Celá struktura fungování EU je postavena na tom, aby výhodou byla spolupráce a aby i menší státy měly dostatečnou možnost prosazovat své zájmy. Izolace a sobectví by v dlouhodobém výhledu znamenaly jediné – někdo větší by se k nám dříve či později zachoval stejně. Zkušeností z minulého století máme více než dostatek.