Panika po štědrovečerním pokusu o podpálení letadla z Amsterodamu do Detroitu už zřejmě opadla, na pravidelné lince společnosti Delta z Prahy do New Yorku jsme se s žádnými zvláštními zákazy nesetkali. Na záchod se smělo i poslední hodinu před přistáním a v taškách jsme se mohli během cesty šťourat, jak se nám zlíbilo. Jen odbavení trvalo déle než obvykle, z příručních zavazadel muselo všechno ven a každé autíčko či kniha byly podrobeny zevrubné prohlídce. (Kupodivu přitom nevzbudila pozornost kniha o životě anarchisty Kropotkina, zato životopis černošského vůdce Malcolma X., ano.)
Pak už vše probíhalo jako obvykle. Bohužel, protože jsem spoléhala na to, že dnešní sobotní blog napíšu právě o zostřených bezpečnostních opatřeních po cestě do New Yorku. Po celodenním pátečním letu už na žádnou výstavu zaběhnout nestačím, nehledě na časový posun.
Jen jedno téma se nabízí, ale s terorismem nemá nic společného - leda snad s terorem. Jde o filmy, kterými svoje cestující „baví“ během letu společnost Delta. Docela ráda bych viděla člověka, který o programu rozhoduje a také diváka, který by vydržel devět hodin sledovat různé variace na to, jak se on a ona setkali, pak spolu zažili pár legračních nebo méně legračních příhod, načež jim něco přelétlo přes nos, skoro se rozešli, ale naštěstí náhle zmoudřeli a nakonec se přece jen vzali (velká svatba), ve třech případech ze čtyř z toho bylo miminko, jednou dokonce i s porodem. Nebylo třeba použít sluchátka, děj byl jasný i bez zvuku, i když člověk film nesledoval, jen na obrazovku příležitostně mrknul. Ovšem i takového pasažéra nakonec obměny stejných, stejně nasnímaných banálních situací otrávily do morku kostí.
Asi to není jen otázka vkusu, letecká společnost prostě na filmech šetří a nakupuje jen ty nejlevnější. V tom případě bych měla jedno odvážné řešení. Nedávno jsem na jednom večírku shlédla video pro batolata s názvem Baby Einstein. Existují i další díly: Baby Beethoven, Baby Mozart, Baby Galileo a tak dále. Kontrastní střídání ostře barevných hejblat a abstraktních tvarů spojené s výrazně rytmickou hudbou, měl na přítomné dospělé hypnotizující účinek.
Delta by je navíc mohla pořídit docela lacino. Společnost Walt Disney, která koupila práva na tato videa od jejich tvůrců v roce 2001 a prodávala je s nálepkou, že „pomáhají rozvíjet inteligenci,“ byla totiž nařčena z lživé reklamy a v současnosti zrovna vrací peníze všem, kdo si zmíněná videa za posledních devět let nakoupili s tím, že jim doma vyroste nový Einstein, Shakespeare nebo Van Gogh.
Nevyroste, je to už i vědecky dokázáno. Profesoři z University of Washington dokonce popsali pravý opak, totiž že sledování podobných (vlastně jakýchkoli) pohyblivých obrázků je pro děti do 2 let škodlivé – brzdí jazykový vývoj a navíc pak mají přibližně v sedmi letech problém se soustředěním. Tedy pokud je sledují denně. To ale v letadlech vzhledem k tomu, jak zřídka většina batolat létá za oceán, nehrozí.
Inteligenci diváků ostatních věkových skupin sledování Baby Einstein podle vědců neprospívá, ale ani ji neničí - na rozdíl od céčkových romancí, které zanechají nepříjemnou pachuť a navíc uvítají zákazníka americké letecké společnosti tím nejhorším, co je americká kultura schopna nabídnout.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
