Trump přijel do Británie zatlačit na tvrdý brexit

Británie odchází z Evropské unie a Spojené státy vidí příležitost, jak situaci nově “osvobozené” země využít. Právě zahájená oficiální státní návštěva Donalda Trumpa ve Spojeného království tomu rozhodně nasvědčuje.

Pozoruhodný je už způsob, s jakou suverenitou či arogancí se americký prezident míchá do vnitřních záležitostí Británie. Postup Theresy May ve vztahu k EU považuje za slabošský již delší dobu - před cestou si ve chvíli, kdy již premiérka ohlásila odchod a je vlastně pouze v udržovacím režimu, znovu připomenul, že když byl v Británii na návštěvě naposledy, doporučil ji “jiný postup, ale ona nesouhlasila, neposlouchala mne”.

Kritika dosluhující předsedkyně vlády je ale pouze prvním stupněm. Americký prezident teď zcela proti všem zvyklostem radí, kdo by měl odstupující Theresu May nahradit. “Excelentním premiérem” by podle Trumpa jistě byl Boris Johnson, jehož měl vždy “velmi rád”. Ani v tomto bodě ovšem americký management britské domácí i zahraniční politiky nekončí: Donald Trump navrhl také složení příštího britského vyjednávacího týmu pro odchod z EU.

V jeho čele by měl podle Bílého domu stanout Nigel Farage a Johnson i Farage by se měli řídit strategií, kterou americký prezident popsal slovy “ Když nemohu dostat, co chci, (od jednání) odcházím”. Boris Johnson do této představy o tvrdém rozchodu s EU dobře zapadá, kandiduje s tvrzením, že Británie opustí EU 31. října “s dohodou, nebo bez ní”. A Nigel Farage se svou Brexit Party slaví úspěch s jediným bodem programu, kterým je právě tvrdý odchod bez dohody.

Smysl tlaku na odchod je možná ideologický, ale zcela určitě také ekonomický. Spojené státy totiž mezitím Británii tlačí k nové, rozsáhlé obchodní dohodě, ovšem tu není možné uzavřít, dokud je Británie součástí Evropské unie. A nešlo by ji podepsat ani v případě, že by Británie po odchodu zůstala součástí evropské celní unie - v takovém případě by za ni obchodní smlouvy se třetími stranami i nadále dohadovali diplomaté z Bruselu, což je pro tvrdší stoupence odchodu nepředstavitelná situace.

Jedinou cestou k rychlé dohodě je tak právě tvrdý brexit bez dohody a rozetnutí vazeb na Brusel. V Británii, především tedy v její levicovější části, vyvolávají americké požadavky obavy. Američané se například zjevně tlačí do britského zdravotnictví, což je pro významnou část Britů téměř posvátná věc. Stínový ministr zdravotnictví Jonathan Ashworth prohlásil, že americký tlak na Británii, aby otevřela svůj státní systém americkým firmám, “je děsivý a ukazuje skutečné důsledky brexitu bez dohody, po němž bude následovat obchodní dohoda s Trumpem a rozprodej naše zdravotnického systému“. Otevření zdravotnictví americkému byznysu je vnímáno jako pokus pravice zlikvidovat britský zdravotnický systém zavedený po druhé světové válce.”  Další klasickou obavou je příval amerických zemědělských produktů, jež podléhají výrazně méně přísným normám, než je zvykem v EU.

Součástí tvrdého nátlaku je i postoj k čínské firmě Huawei. Premiérka Theresa May je v tomto bodě vstřícnější než Washington: tvrdí, že je možné britské systémy zabezpečit tak, aby s Huawei bylo možné spolupracovat. Únik informací z vládního zasedání, který ozřejmil právě vstřícný postoj premiérky k čínské firmě, způsobil před několika týdny obrovský skandál a vedl k nucené rezignaci ministra obrany. Trump si to rozhodně nemyslí a jeho tlak na Londýn obsahuje i výhrůžku, že Spojené státy přestanou s Británií sdílet informace svých výzvědných služeb. To by byla tvrdá rána, anglosaské země sdílí přednostně zpravodajské informace v rámci systému “pěti očí”, který budí závist ve zbytku západního světa.

V Británii je celkem dost Trumpových odpůrců. Labouristický starosta Londýna ho rovnou označil za fašistu. Předseda parlamentu John Bercow (před nástupem do funkce člen konzervativní strany) prohlásil, že americký prezident není v parlamentu vítán a nebude mu umožněno, aby před ním přednesl projev. Předseda opozičních labouristů Jeremy Corbyn odmítl účast na oficiální večeři a kritizoval dosluhující premiérku, že se snížila k tomu, aby při Trumpově návštěvě asistovala.

Britové mají samozřejmě stále vývoj ve vlastních rukou a nemusí americkým požadavkům vyhovět. Zároveň je Trumpův přístup k Británii dobře čitelný: z jedné strany vyvíjí tlak na to, aby byl rozchod Bruselu s Londýnem co nejošklivější a zároveň se hned snaží zaplnit uvolněné místo.