Hlasy za vstřícnost Bruselu. Stoupenci brexitu bez dohody ztrácejí nervy

V posledních hodinách se zdá, že v patové situaci okolo odchodu Británie z Evropské unie začínají pukat ledy. Jistého není nic, ale existují náznaky, že tvrdé jádro konzervativců prosazující odchod bez dohody začíná podléhat obavám, aby nekompromisní postoj, korunovaný minulý týden dramatickou parlamentní porážkou vládního návrhu, přece jenom nepřestřelili - a nevyděsili zbytek populace do té míry, že britský parlament celý proces odloží a/nebo nakonec úplně zastaví. Pokud by stoupenci tvrdého brexitu skutečně “ztratili nervy” a podpořili napodruhé upravený návrh Theresy May, jednalo by se o velké vítězství její dosavadní tvrdohlavé taktiky.

Vše vlastně začalo už o víkendu, když v deníku The Daily Mail zveřejnil komentář neformálního vůdce ostrých brexitářů Jacoba Rees-Mogga. Ten konstatoval, že premiérka po historické porážce sice začala vyjednávat s opozičními stranami, jejichž poslanci prosazují různé formy měkčího odchodu nebo rovnou opakování referenda, ale že rozhodnutí musí padnout a musí zůstat “v rámci premiérčiny vlastní strany”.

Rees-Mogg pak Therese May v podstatě nabízí potřebné hlasy rebelujících konzervativních poslanců spolu s poslanci severoirských loajalistů DUP výměnou za to, že “přesvědčí EU, aby projevila vstřícnost (flexibility) ve dvou bodech”. Konkrétně v otázce irské pojistky a pak výše či způsobu doplacení 39 miliard eur, jež Británie Bruselu dluží, a dohoda s jejich doplacením počítá. Rees-Mogg se navíc - a to je důležité - osobně distancoval od podpory tvrdého brexitu: “Je jenom málo poslanců, kteří přijali myšlenku nedohody jako součást své víry, a já mezi ně nepatřím.“ Byť pak vůdce radikálního křídla ještě cítí potřebu rychle upozornit, že “zprávy o tom, že jsem v otázce brexitu zmírnil postoje, jsou přehnané až na hranici lži”.

V dalším odstavci pak zazní klíčový obrat: “… i dohoda dojednaná Theresou May je lepší, než kdybychom neodešli vůbec”. A o to právě jde. Britská premiérka o víkendu vyjednávala s kdekým, ale na víkendovém sídle osobně hostila především poslance právě zmíněné severoirské DUP, tedy strany, jež se obává oslabení vazeb mezi Severním Irskem a zbytkem Spojeného království a je se svými deseti poslanci pro konečné hlasování klíčová. V pondělním vystoupení v parlamentu pak Theresa May nepředložila nijak radikálně “vyměkčený” plán B, ale v podstatě zopakovala původní, poražený návrh právě s tím, že je potřeba vyjasnit některé body okolo severoirské pojistky.

Naopak zcela jasně odmítla opakování referenda jako krok, který by oslabil britskou demokracii a posílil extrémisty (Nigel Farage už oznámil, že v případě odložení odchodu založí novou protievropskou stranu).  Premiérka také odmítla prodloužení platnosti článku 50 (a tedy potvrzení data odchodu z EU na konec března) s tím, že na takový krok Brusel stejně nepřistoupí, pokud nebude v Británii existovat jasný plán s většinovou podporou v parlamentu.

Stoupence druhého referenda pak v podstatě vyzvala, ať se svůj plán pokusí sami v parlamentu prosadit - nemají na něj totiž podle všeho většinu. V tomto bodě vláda využívá postoje rozklížených labouristů, jejichž lídr Jeremy Corbyn navzdory většinovému postoji členů strany opakování referenda nepodporuje, aspoň zatím. Deník Financial Times mezitím upozorňuje, že podle jeho informací se významná část stoupenců brexitu posouvá směrem pragmatické dohodě s vládou - zcela ve shodě s citovaným komentářem svého lídra Jacoba Reese-Mogga. Lepší vrabec v hrsti, zdá se.

Všechno je samozřejmě nadále nejasné. Nevíme, na jakých ústupcích se bude Theresa May v Bruselu nakonec schopná dohodnout, ale formulace Reese-Mogga “projevit vstřícnost” je dostatečně vágní i k tomu, aby to zase nemuselo být příliš. Na opačné straně stoupenců přitom zároveň nadále panují zásadní rozpory - především taktika Jeremy Corbyna, který minulý týden prohrál pokus o odvolání vlády a dostává se do stále silnější izolace, je velmi nečitelná.

Pro Evropu by spořádaný odchod s dohodou byl nejlepším řešením. Pravděpodobně lepším než donekonečna rozhádaná a radikalizovaná Británie, zatěžující na další dlouhé měsíce a roky většinu agendy EU a vysílající do evropského parlamentu poslance, jejichž jedinou agendou je Unii rozkládat. Problém, jak rozetnout gordický uzel v podobě irské hranice, nicméně zůstává.