Slušně, či neslušně?

Po jedné z debat, kterých jsem se účastnil, za mnou přišla postarší paní. Ptala se, co bych jí poradil jako argument proti tvrzení, že když odmítá populismus či nacionalismus, lidé jí dříve či později namítnou, že si myslí, že je něco lepšího. Ona si ale prý nic takového nemyslí.

Dobrou odpověď jsem neměl a podle mě ani neexistuje, protože to není argument, ale svého druhu pokus o urážku. A ty - jak známo - se vyvracet nedají a nemají. Je to další díl souboje s údajnými elitáři, kteří však v tomto ohledu nabádají k něčemu přízemnímu – morálce. Nicméně otázka té paní mě zaujala, nedávno mi totiž jeden z čelných politiků jedné strany řekl, že kdyby mohl začít znovu, vystupoval by agresivněji a populističtěji. Ne proto, že by to víc fungovalo, ale když by udělal chybu, nebyl by kolem toho humbuk a lidé by neříkali, že kvůli jednomu omylu budou volit někoho jiného. Právě s argumentem, že doteď si hrál na něco lepšího, a najednou tohle.

Podobný stesk není ojedinělý, a pokud se podíváme na dnešní podobu veřejné debaty, je třeba přiznat, že něco na tom je. Pokud je politik cynik, nemá problém s manipulací a chvíli vydrží prvotní pobouření, změní se většinou ono pohoršení v obdiv. On se nebojí! Není politicky korektní! Říká, jak to je! Je to jako s virózou: když prostě chvíli vydržíte, tělo si vytvoří obranné látky a jste imunní. Ideálním příkladem je Miloš Zeman, nad kterým se rozčílí jeho kritici, ale věrným stoupencům jsou jeho opakované lži a skandály lhostejné.

Podobný předsudek v jiné podobě uvedl například Petr Kamberský, který v sobotu v Lidových novinách napsal, že není třeba se bát vítězství Andreje Babiše, protože demokracie tu zůstane i nadále. Riziko vidí jinde, což je patrné z jeho velmi tvrdého odsouzení jiné části společnosti: “Zdejší liberálové neuznávají svobodu ani svobodu lidské volby. Nepřejí lidem, kteří mají jiný než liberální (převážně levicově liberální) pohled na svět, jejich konzervativní, socialistická či třeba národně orientovaná východiska, hodnoty a preference.”

To je opět v duchu úvahy, že tu jsou nějací lidé, kteří si myslí, že jsou lepší než ostatní. Co ale z oné úvahy vyplývá? Nemají se popisovat rizika, protože to je projevem nadřazenosti? Není spíše projevem odmítání jiných názorů tvrzení, že všichni liberálové neuznávají svobodu? A jak se to mimochodem projevuje?

Ale zpátky k otázce oné paní z debaty. To, že se někdo snaží vystupovat slušně, případně k slušnosti vybízí, přece automaticky neznamená, že si myslí, že je něco lepšího. Nebo že je sám imunní vůči chybám a přehmatům. A jestli budeme více trestat chybující než cíleně manipulující, moc dobrých dní nás nečeká.