Události: Volební DJ

Výběr z předvolebního dění očima redaktorů Respektu

Bývalá investigativní novinářka Lorencová sdílí Aeronet

Poslankyně za hnutí  ANO Jana Lorencová je další političkou, která sdílí články
prokremelského štvavého webu Aeronet, na nějž upozorňuje i BIS. Na svém
Facebooku dala odkaz na článek, který má odkrývat vlastnickou
strukturu firmy, jež chce těžit lithium v Krušných horách. Jako obvykle v něm  chybí ověřitelná fakta a důkazy.

"Exkluzivně: Stopy vlastnických struktur firmy, která má těžit lithium
na Cínovci, končí u rodinného klanu se zlatými doly v Rusku a u lidí v
Trumpově administrativě! BlackRock Group, Evy Hambro, Craig Phillips,
Hillary Clinton a celá armáda právníků, která je připravena v
arbitráži sedřít Českou republiku z kůže!"

Lorencová nicméně přes opakovanou snahu článek nenasdílela tak, aby se k němu šlo proklikat. "Tak tohle stojí za přečtení, nejde to sdílet, asi
proto mají nějaký důvod!" uvedla konspirativně poslankyně a bývalá
investigativní novinářka. Ondřej Kundra

 

Aféra se ztracenými voličskými průkazy se nekoná, říká vnitro

Zpravodajský server Info.cz informoval ve středu o tom, že se ztratilo několik tisíc voličských průkazů, které mohou ovlivnit výsledek sněmovních voleb. Obecní a městské úřady ministerstvu vnitra k 13. říjnu nahlásily, že zmizelo pět tisíc prázdných tiskopisů voličského průkazu. Jenže se to týká průkazů, které se ztratily od roku 2014, kdy byly zavedeny jednotné tiskopisy s ochrannými prvky proti padělání. Vnitro na oficiálních stránkách následně uveřejnilo seznam obcí, ze kterých se průkazy ztratily, a připojilo čísla zmizelých listin.

Zároveň jsou ztracené šablony voličských průkazů nevyplněné a nejsou opatřené úředním razítkem. Proto jsou neplatné a nelze je použít jako voličský průkaz. Pokud se někdo rozhodne razítko se státní znakem padělat, bude se jednat o trestný čin. „Zdůrazňujeme, že v žádném případě nedochází k hromadným ztrátám hotových voličských průkazů, na základě kterých by voliči mohli hlasovat. Ztracené tiskopisy nemají všechny náležitosti a nelze je jako voličský průkaz použít,“ dodává tisková mluvčí ministerstva vnitra Lucie Nováková. Andrea Procházková

Voličský průkaz

Už zase určujeme cestu

Strašení Piráty, které se v posledních týdnech stalo poměrně populárním, je přehnané, ale vzhledem k tomu, jak nejistá je loajalita většiny stran k naší evropské cestě, není pro nás tento projekt dostatečně čitelný, abychom měli představu, jak se bude v té či oné situaci chovat. Z tohoto důvodu považujeme za relevantní tři strany – lidovce, TOP 09 a Starosty. I u nich bychom dokázali vyjmenovat dlouhý přehled výhrad, nicméně jasné směřování v rámci Evropské unie, NATO a ctění principů demokratické společnosti, které tyto strany už projevily, jsou podstatnou výhodou.

Nejpříjemnějším překvapením pak byli během kampaně Starostové Jana Farského, protože si udrželi věcnost, slušnost a i v televizních debatách byli přesvědčivými řečníky. Nepochybně nejeden volič bude zvažovat riziko propadlého hlasu. To riziko tu je, ale kdybychom to brali čistě teoreticky, šanci na vstup (či naopak vypadnutí) mají strany, které se v průzkumech pohybovaly od tří do sedmi procent. Bát se hlasovat pro tyto strany znamená rezignovat na středopravé proevropské síly ve sněmovně.

42-kom

Při pohledu na levicové strany se nabízí z našeho pohledu jako nejrelevantnější ČSSD. U ní jsou výhrady ještě silnější, paternalistický program nám není blízký, stejně tak lidé jako Milan Chovanec, kteří společnost jitří svými protiuprchlickými a militaristickými nápady. Ale jestli nějaká strana vedle ANO může aspirovat na „velkou“ stranu, pak právě ČSSD. Je to tedy čistě strategická úvaha. Z komentáře Erika Taberyho

O složení sněmovny rozhodne Praha a tři kraje. ANO to může uškodit

Do debaty, co všechno může ovlivnit nadcházející volby, přispěl zajímavým textem analytik Ondřej Záruba. Na „tyranii výsledku“ se podíval přes počet rozdělovaných mandátů v jednotlivých krajích - a přes to, jaký zisk v nich strany měly v minulých volbách. Ze souboru těchto vstupů dochází k poměrně jednoduchému závěru, že o výsledku voleb – pokud za ně považujeme počet křesel v Poslanecké sněmovně – se rozhodne ve čtyřech krajích s nejvyšším počtem obyvatel. Konkrétně v Praze, ve Středočeském, Jihomoravském a Moravskoslezském kraji. Mezi ně se po minulých volbách rozdalo 94 z 200 křesel, což je 47 % poslaneckých mandátů.

Platí tak, že čím lepší je zisk strany v těchto krajích, tím větší šance na zisk většího počtu křesel v dolní komoře. Strany proto můžou jít a také chodí „štěstíčku naproti“ - volbou správného lídra a ukotvením na politické mapě v souladu s preferencemi lidí, kteří v těchto krajích žijí. A funguje to i obráceně: pokud strana vsadí na slabšího lídra v nejsilnějších krajích, může se jí to vrátit relativním neúspěchem při rozdělování mandátů.

Infographic-73

Analytik Záruba uvádí, že zrovna pravděpodobnému vítězi letošních voleb, hnutí ANO, by tahle matematika mohla uškodit. Přesněji řečeno, mohla by mu vynést jen o málo víc křesel než ve volbách 2013, kde ANO skončilo druhé. Před čtyřmi lety se hnutí Andreje Babiše představovalo jako strana pro podnikatele a živnostníky, politicky od středu napravo. Voliči středopravých stran se koncentrují nejvíc v Praze a ve Středočeském kraji, ANO tehdy přímo do Prahy nasadilo Andreje Babiše a dohromady v těchto dvou krajích získalo 11 ze 47 křesel.

Mezitím se ale hnutí posunulo doleva směrem ke starším voličům, zhusta zaměstnancům nebo penzistům, jejichž „bašty“ se nenacházejí ani v Praze, ani ve Středočeském kraji. Lídrem Prahy za ANO je navíc letos „slabší“ ministr obrany a herec Martin Stropnický (a sám Babiš vede středočeskou kandidátku).  Záruba z toho usuzuje, že očekávané vítězství ANO by se nemuselo v mandátech tolik projevit. Odhaduje pro ANO zisk deseti křesel za Prahu a Středočeský kraj - a boj za každý mandát v „malých“ krajích. Kateřina Šafaříková

Billboard hnutí ANO
Billboard hnutí ANO • Autor: Ludvík Hradilek

Historický coming out Matěje Stropnického

Nebylo to úplně dobrovolně a plánovaně, přesto jde o historický moment v české politice. Den před parlamentními volbami potvrdil předseda strany s ambicemi zasednout ve sněmovně, že je gay. O orientaci Matěje Stropnického se v politických kuloárech vědělo, šéf Zelených ovšem o svém soukromém životě nemluvil. V úterý však bulvárnímu deníku Blesk řekl mladý herec Daniel Krejčík, že právě on je partnerem Stropnického, což nejprve politik odmítl komentovat, posléze nicméně názor přehodnotil. Ve čtvrtečním rozhovoru Stropnický potvrzuje, že je „na kluky“.

„Moje rodina to ví už dlouhá léta, zhruba od mých dvaceti. Já osobně jsem si chtěl chránit své soukromí. Hlavní důvod, proč tento rozhovor dělám, je, že chci dát stop spekulacím a veřejně promluvit. V české politice jsem zřejmě první, přestože je v jiných stranách také řada homosexuálů,“ řekl Blesku Stropnický. Jediný, kdo otevřeně mluvil o své homosexuální orientaci, byl dosud senátor Vácav Fischer a někdejší ministr dopravy ve Fischerově úřednické vládě Gustav Slamečka. Z rozhovoru je patrné, že jej Stropnický poskytl s jistým sebezapřením. U liberálních voličů Zelených by tato informace roli hrát neměla, nicméně jak známo, česká společnost je ke gayům a lesbám o něco méně tolerantní, než si sama myslí. Silvie Lauder

zeleny-2452
Autor: Milan Jaroš

Babiš nám dává polibek smrti, říká šéf Pirátů

Hned dvakrát padla v posledních dnech zmínka o tom, že Piráti by mohli uzavřít koalici s hnutím ANO Andreje Babiše. Jednak TOP 09 v placené reklamě na titulní straně deníku Metro zveřejnila fiktivní článek s titulkem: „Koaliční jednání ANO a Pirátů skončila úspěšně.“ Tuto "zprávu"  - stejně jako další dvě, tedy Prezident dal Babišovi milost a Václav Klaus mladší podal návrh na vystoupení z EU – glosuje pak TOP 09 slovy „Nechceme takové zprávy. A co vy?“

pirati-2567
Autor: Milan Jaroš

Podruhé se o Pirátech zmínil sám Babiš, když v Lidových novinách odpovídal na dotaz čtenáře: „Když se budete po volbách rozhodovat, komu nabídnete spolupráci, budou to Piráti, ČSSD, ODS, KSČM či okamurovci?“ Babiš opáčil: „Piráti by nebyli špatní, mohli by zkusit dát do pořádku těch 8 000 IT systémů státu, které nikdo neřídí a konečně nastartovat skutečnou digitalizaci. S KSČM a Okamurou skutečně spolupracovat nechceme, Ale jak to bude, rozhodnou voliči.“

Republikového lídra Pirátů Ivana Bartoše však zmínky o ochotě spolupracovat s ANO zlobí. „Od Babiše je to polibek smrti,“ říká. „Jasně jsme deklarovali, že si spolupráci s ANO nedokážeme představit. Vládu, ve které by byli lidé byť jen podezřelí z korupce, nikdy nepodpoříme. Takové informace nás poškozují, mohou snížit náš volební výsledek.“

Máloco je tak špatný přesvědčovací nástroj jako píseň

S trochou nadsázky by se dalo říct, že předvolební hudební klipy politických stran a kandidátu vznikají hlavně proto, aby se jejich protivníci měli čemu posmívat. Po pirátských protestních baladách s tahací harmonikou a refrénem: Pusťte nás na ně tento týden Dominik Feri rapuje: Volby nejsou sexy, nemáš z nich erekci. Láká tak mladé voliče s tím, že volit je jako mít sex a u urny může prvovolič pokořit svojí „první štěrbinu“.

https://www.youtube.com/watch?v=t6YAZg9BVJ4&t=2s

A když ponecháme stranou, jestli jsou aféry na jednu noc trefnou analogií k budování politického povědomí, pak ve všech hudebních výkonech zpívajících kandidátů vyniká, jak odlišný jazyk je ten politický od uměleckého. Symbolický, kterým se zpívá, od praktického, kterým mluví politik, jehož cílem je přesvědčit. Protest-song nebo rap z povahy věci přinášejí názor, nový pohled, dotýkají se něčeho pod racionální rovinou, burcují a možná někdy usilují o změnu myšlení či cítění posluchače. K ničemu z toho ale v předvolební skladbě nemůže dojít -  protože ta chce po posluchači pouze to, aby šel volit. Něco udělal. A to je vcelku velká ambice, z níž vždy čiší obrovská marnost, protože máloco je tak špatný přesvědčovací nástroj jako píseň. Pavel Turek

https://www.youtube.com/watch?v=5f0-nQLHHM4

 

O parlament se uchází bojovnice za SUV

Fiktivní cenu Politický bizár za osobnosti na svých kandidátkách by letos zřejmě vyhráli Piráti. Poměrně široce se psalo o jejich lídrovi ve Zlínském kraji Giuseppem Maiellovi, obdivovateli Vladimira Putina, pestrých figur mají ale mezi sebou víc. Namátkou kandidáta z Přerova Martina Švadlenku, který je čelným představitelem hnutí za pravdu o 11. září. Pokud k tomu Piráti dostanou prostor, rád by prosadil změnu způsobu volby členů mediálních rad, protože je přesvědčen o „nutnosti rozsáhlých personálních čistek ve vedení českých veřejnoprávních médií“. Právě kvůli nedostatečnému informování o tom, jak to bylo ve skutečnosti s útokem na newyorská dvojčata 11. září 2001.

Slušně by v soutěži skončila i ODS, konkrétně její pražská kandidátka. Na sedmé místo, hned za celoživotního poslance Marka Bendu, umístila strana Vladimíru Ludkovou, zastupitelku na Praze 8 a bývalou místostarostku této pražské části. Vladimíra Ludková je mladá politička, ročník 1978, ale stihla na sebe už dost upozornit. Třeba v roce 2014, kdy zdejší politická islamofobie zdaleka nebyla mainstream. Tehdy za ní přišel zástupce českých muslimů s dotazem, jestli by na území Prahy 8 mohl stát malý neoficiální muslimský hřbitov. Ludková to odmítla a na informační stránky radnice napsala článek, v němž píše: "Jsem přesvědčená, že několika tisíciletý vývoj naší kultury nelze v zájmu těžko uchopitelné multikulturality zahodit a říct každému Jsi tu vítán. To by se také mohlo jednou stát, že u vás v obýváku najednou bude někdo, kdo říká: Už tady nebydlíš, odejdi."

Vladimíra Ludková

Kdo sledoval letošní kampaň magistrátu za čistší město, musel zaznamenat video, v němž jezdí po Praze v SUV a agilně tyto vozy brání. Jedním z jejích ústředních témat je totiž boj proti „cyklolobby“ - a když magistrát nešikovně v kampani argumentuje zejména velikostí vozů SUV, zastupitelka za ODS nelení a na videu přeměřuje většinu kombíků na trhu s vítězoslavným úsměvem, že jsou delší než běžné SUV. Že jsou těžší a nebezpečnější, protože mají delší brzdnou dráhu, a že vyprodukují víc výfukových plynů, o tom nemluví. A do třetice možná budoucí poslankyně: už v roce 2013, kdy ani fake news ještě zdaleka nebyly cool, si na facebookovém profilu povzdechla: „Máte také občas pocit, že se vám chce křičet, když slyšíte, co se na vás řítí shora a nevíte, jak to zarazit? Přesně tento pocit jsem zažila při čtení nového nápadu Evropské komise, že by Romové měli mít povinně vyhrazená pracovní místa na státních úřadech.“

Problém byl, že takový nápad pochopitelně neexistoval. Evropská komise tehdy  poslala Radě ministrů EU „návrh doporučení“, jak integrovat Romy do většinové společnosti. Návrh, který dostali na stůl také čeští poslanci a senátoři, obsahoval soupis obecných vodítek, co by státy EU měly dělat - například odstranit segregaci ve školách, zamezit diskriminaci na trhu práce nebo zvýšit dostupnost zdravotní péče. Nic překvapivého a nic povinného. Z hlediska Bruselu se jednalo o rutinní zprávu. Ludková si však vyvodila, že Unie bude Česku „diktovat“, že má „povinně zaměstnávat Romy ve státních institucích“. Tak doufejme, že zástupkyně nové síly ODS bude napříště minimálně pozornější čtenářka. Kateřina Šafaříková

A jdeme do superfinále...

V pátek ve dvě hodiny odpoledne se otevřou volební místnosti. Skončí kampaň, která trvá už přes půl roku, a tempo se na poslední chvíli ještě zvyšuje. Občanům přetékají schránky s volebními letáky a dopisy od jednotlivých lídrů, ve stanicích metra či na náměstích politici využívají poslední šanci potkat s voliči. Partaje nepodceňují ani komunikaci na sociálních sítích: vydávají volební songy a klipy, zveřejňují příspěvky se slavnými osobnostmi, kteří se je v pátek nebo v sobotu chystají volit. „Vražednému“ finále se nelze divit. Sociologové říkají, že na poslední chvíli se může rozhodovat až desetina voličů - a každý leták, potřesení rukou nebo facebookový příspěvek je může přesvědčit. Podle posledního říjnového průzkumu agentury MEDIAN má šanci zasednout do Poslanecké sněmovny až deset stran – a partaje pohybující se na pětiprocentní hranici vědí, že každý hlas může rozhodnout o jejich poslanecké budoucnosti. Vše vyvrcholí čtvrteční Superdebatou v České televizi, kde budou lídři partají bojovat o poslední voliče. Andrea Procházková

01
Žižkov • Autor: Milan Jaroš
17
Znojmo • Autor: Milan Jaroš
16
Hatě • Autor: Milan Jaroš
15
Dyjovičky • Autor: Milan Jaroš
14
Praha, Náměstí Jiřího z Poděbrad • Autor: Milan Jaroš
13
Praha, Háje • Autor: Milan Jaroš
12
Jarov • Autor: Milan Jaroš
11
Skalka • Autor: Milan Jaroš
10
Jarov • Autor: Milan Jaroš
09
Ohrada • Autor: Milan Jaroš
08
Žižkov • Autor: Milan Jaroš
07
Nové Butovice • Autor: Milan Jaroš
06
Nové Butovice • Autor: Milan Jaroš
05
Metro Háje • Autor: Milan Jaroš
04
Ohrada • Autor: Milan Jaroš
03
Černý most • Autor: Milan Jaroš
02
Jarov • Autor: Milan Jaroš
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

Kdo je nejzelenější

Rozmýšlíte se, koho budete volit, ekologie je pro vás důležitá, ale bojíte se dát hlas Zeleným, protože se do Sněmovny možná nedostanou? Podívejte se, jak jsou na tom s programem v ekologických otázkách ostatní strany.  Lukáš Hrábek z organizace Greenpeace se podíval na strany, které mají šanci získat ve volbách aspoň pět procent – hranici pro vstup do sněmovny. Při posuzování, nakolik je jejich program ekologický, vycházel z toho, co strany odpověděly na dotazník Zeleného kruhu, co napsali autorům tzv. volební kalkulačky a posuzoval také výroky představitelů stran a chování strany v minulosti.

Pro hodnocení toho, jak je která strana ohleduplná k přírodě, si Hrábek stanovil několik kritérií. 1. ochrana ovzduší (tlak na snižování emisí, zejména u velkých znečišťovatelů, jako jsou uhelné elektrárny), 2. limity těžby (jak se strany staví k zachování či prolomení současných limitů těžby hnědého uhlí v severočeském dole ČSA), 3. podpora obnovitelných zdrojů (podporuje strana více OZE v rukou lidí, obcí, družstev?), 4. zákaz či povolení glyfosfátu (nejrozšířenější postřik používaný na polích, který je podle vědeckých studií karcinogenní), 5. zákaz jednorázových plastů (jak se strany staví k omezení plastového nádobí a dalších podobných výrobků?).

Nejlepší hodnocení, tedy vynikající, měli podle očekávání Zelení, jejichž strana z ekologického hnutí vzešla. Vynikající verdikt s několika drobnými mouchami získali také Piráti a Starostové. O stupeň horší hodnocení, tedy „jde to“, dostali lidovci, TOP 09 a ČSSD. Trojku, tedy „nic moc“, získali komunisté a hnutí ANO. Nejhorší známku, „k pláči“, obdržela od Greenpeace ODS. SPD Tomia Okamury v hodnocení není, protože z jejího programu ekologická politika nejde příliš vyčíst a její představitelé na dotazy neodpověděli. Petr Horký

Zobrazit další