Začátkem května stanul dvacetiletý student etnologie na Karlově univerzitě Igor Ševcov před soudem jako obviněný z toho, že hodil zápalné láhve na dům ministra obrany Martina Stropnického. Státní zástupkyně Markéta Adámková ale přiznala, že policie pro tohle obvinění nenašla dost důkazů. Žaloba měla jediný, pachovou stopu na jedné z lahví, naopak DNA na láhvi patřila někomu jinému (neznámému). Ve prospěch Ševcova, který je původem z Irkutsku, svědčil také fakt, že podle kamer byl zhruba v době útoku na koleji.
Během vyšetřování ovšem policie našla něco jiného, nesrovnatelně méně závažného. Ševcov natáčel, jak anarchista Lukáš Borl sprejuje na zeď věznice nápisy „Touhu po svobodě represe nezastaví!“ a „Smrt státu!“. Na natáčení není nic špatného, ovšem soud se ztotožnil s teorií žaloby, že Ševcov „hlídal“ a dával pozor – dovodil to z toho, že kamera během natáčení sjela po zdi k přístupové cestě a pak na druhou stranu. Zároveň skandoval „Odpor žije, boj pokračuje!“ - a tím měl sprejera „psychicky podporovat“.
Žalobkyně i soudkyně se shodly, že jde o „účastenství“ na trestném činu poškozování cizí věci a soudkyně Městského soudu v Praze Blanka Bedřichové mu za to uložila trest vyhoštění: na dva roky se měl vrátit do Ruska, kde měl předtím problémy kvůli pořádání demonstrací proti Putinovu režimu a obsazení Krymu (viz Řádné vyhoštění studenta Ševcova). Proti nepřiměřenému trestu protestovali nejen Ševcovovi anarchističtí kamarádi, ale také jeho spolužáci a učitelé z etnologie
Tuto středu vystoupil před odvolacím pražským Vrchním soudem jako nový svědek šéf Ústavu etnologie Karlovy univerzity Marek Jakoubek. „Ševcov je dobrý, svědomitý a pečlivý student,“ řekl mimo jiné. „Je to vášnivý diskutér, ale jinak skromný člověk, který má k násilí velmi daleko.“ Právě na jeho slova se pak odkázal předseda senátu Petr Píša, když trest vyhoštění zrušil. „Řádně studuje vysokou školu a je velice dobrý student,“ prohlásil. „To je podstatná okolnost. Pokud by byl vyhoštěn, představovalo by to velký zásah do jeho života a je otázka, jak by mohl ve studiu pokračovat dál.“
Igora Ševcova nakonec potrestal podle paragrafu 76 trestního zákoníku – zákazem vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce na tři roky. Tenhle trest může soud uložit, když se někdo dopustí úmyslného trestného činu v souvislosti s návštěvou takové akce. A protože Ševcov natáčel sprejera během demonstrace na podporu anarchisty, který byl ve vazbě, soudce po něm mohl sáhnout.
Trest je to daleko přiléhavější a na rozdíl od vyhoštění není pro Ševcova zničující. Zároveň není důvod k velkému jásotu. Vrchní soud se - stejně jako předtím Městský soud - vůbec nezabýval tím, zda je korektní odsoudit údajného teroristu za účast na sprejerství a v souvislosti s faktem, že policie a žalobci hnali útok na dům ministra k soudu, ačkoliv neměli důkazy.
Nerozebíral ani to, že na sprejerství policie přišla až v době, kdy byl Ševcov ve vazbě (celkem tři měsíce) – takže se dostává do podezření, že ho chtěla usvědčit alespoň z něčeho. Spojením dvou zcela nesouměřitelných kauz se policie vyhnula tomu, aby musela bez okolků přiznat: Toho, kdo na dům ministra házel láhve, se nám najít nepodařilo. Museli jsme případ odložit.
Zároveň je otázka, zda natáčet sprejera - nebo s ním nakrásně i spolupracovat hlídáním a podporou – je tak vážný čin, aby si zasloužil být stíhán podle trestního zákoníku. Soud tento skutek mohl překvalifikovat na pouhý přestupek.
Igor Ševcov má radost, že může zůstat v Česku. „Jakýkoliv trestní rozsudek se mi ale nelíbí,“ dodává hned. Je nicméně odhodlán se rozhodnutí podrobit. „Můj společenský život, podstatná část mého života, se změní,“ říká. „Budu se svému přesvědčení věnovat jinak, nejsou to jen demonstrace. Svého pohledu na svět se budu držet.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
