Za mrtvé na Ukrajině můžeme my všichni, říká Klaus. Nemůže za ně ale on přece jen o poznání víc?

Nestává se tak často, aby se Mirek Topolánek veřejně styděl. Expremiér za ODS spíš s oblibou žádá ostatní, aby se nad sebou zamysleli, on sám chyby přiznává málokdy. Teď ale k tomu jedinečnému okamžiku došlo, když napsal na síť X, že vydatně pomáhal dvakrát zvolit svého stranického předsedu Václava Klause prezidentem republiky a že se po jeho posledním rozhovoru v Českém rozhlase za tuto svou pomoc stydí.

Proč si téhle výměny mezi dvěma veterány české pravicové politiky všímat? Třeba proto, že ilustruje lhostejnost, s níž se i politika ODS v minulých letech podepsala pod naše lopotné odstřihávání se od Ruska, které bylo nakonec výrazně těžší, než jsme si po odchodu posledního sovětského vojáka v roce 1991 mysleli. 

Tohle řešení

Klausův rozhovor s moderátorkou rozhlasu Barborou Tachecí je docela dobrou lekcí, jak rozumět tomuto důležitému rozměru české politiky posledních dvou desetiletí. Poté, co jeden exprezident – Miloš Zeman – otevřeně usiloval o vyvinění zločinného režimu Vladimira Putina v době, kdy tento režim vraždil po Evropě vojenskými jedy své oponenty neb jeho agenti podnikli teroristický útok na našem vlastním území, a opakovaně dehonestoval ředitele vlastní rozvědky, který před operací Putinova režimu na našem území varoval, tak druhý exprezident teď pro změnu zcela otevřeně hledá alibi pro ruskou válku na Ukrajině. Vlastně nehledá. Prostě používá stejné věty a stejné argumenty, s nimiž pracuje ruská státní propaganda.