Britský parlament Johnsonovi zakázal tvrdý brexit

Update: Poslanci Dolní komory britského parlamentu ve středu odmítli návrh premiéra Borise Johnsona na uspořádání předčasných voleb. Pro jejich vypsání potřeboval předseda vlády souhlas dvou třetin poslanců, tedy nejméně 434. Návrh jich ale podpořilo jen 298, 56 zákonodárců bylo proti. Opoziční labouristé instruovali své poslance, aby se hlasování zdrželi.   Johnson večer vyzval k předčasným volbám, které se podle něj měly uskutečnit 15. října. Reagoval tak na předchozí krok poslanců, kteří schválili návrh zákona, jehož cílem je zabránit neřízenému odchodu země z Evropské unie bez dohody s Bruselem. Johnson  prosazuje brexit k 31. říjnu, ať již bez dohody či s ní.

Britský parlament se v úterý vzepřel plánům Borise Johnsona a odhlasoval si možnost projednat ve zrychleném čtení zákon, jež by premiérovi zakázal odejít z Evropské unie bez dohody, a naopak by ho zavazoval k tomu, že pokud se k dohodě nedopracuje, musí požádat Brusel o další odklad. Sám zákon se bude schvalovat ve středu, ale je nanejvýš pravděpodobné, že výsledek hlasování bude shodný nebo téměř shodný a že vláda opět utrpí porážku. Boris Johnson výsledek popsal jako zásadní krok, který mu bere z rukou možnost účinně s Evropskou unií vyjednávat

Hlasování parlamentu je výsledkem vzpoury více než dvou desítek poslanců vládní Konzervativní strany, v mnoha případech zasloužilých matadorů včetně dvou bývalých ministrů financí a Sira Nicholase Soamese, vnuka Winstona Churchilla. Vzbouřenci měli být neprodleně zbaveni členství v parlamentním klubu konzervativců a nebudou nejspíš moci za stranu kandidovat ve volbách. Několik z nich na výhrůžky reagovalo již během dne oznámením, že za konzervativce již kandidovat nechtějí - a jeden z nich, Phillip Lee, pak přešel přímo uprostřed projevu premiéra do tábora konkurenčních liberálních demokratů. Vláda tak definitivně ztratila parlamentní většinu, kterou si do té doby držela díky podpoře severoirské loajalistické DUP.

Hlasování předcházelo několikadenní drama, během něhož vláda vzpurným poslancům vyhrožovala, snažila se je přemluvit; v jednu chvíli dokonce zasloužilí členové strany čelili slovním výpadům nechvalně proslulého premiérova poradce Dominika Cummingse na chodbě premiérova sídla. Parlament jednal ve shodě všech stran s výjimkou nevzbouřené části konzervativců a severoirské DUP - důvodem zrychleného postupu byl Johnsonův záměr zkrátit na minimum podzimní zasedání parlamentu tak, aby poslanci nemohli jeho postup spočívající ve výhružkách tvrdým brexitem blokovat. Vše nasvědčuje tomu, že tah nevyšel, a že hrozbou omezení parlamentní demokracie se naopak premiérovi podařilo sešikovat politiky, jejichž názory jsou jinak zcela protichůdné.

Co bude nyní následovat? Parlament pravděpodobně odhlasuje zmíněný zákon. Boris Johnson již v pondělí prohlásil, že o odklad odchodu z EU Brusel nikdy nepožádá a v úterý pak oznámil, že v případě schválení zákona požádá parlament o vyhlášení předčasných voleb, jež by se měly konat v polovině října, tedy před rozhodujícím summitem Británie a EU. K takovému kroku nicméně vláda potřebuje podporu dvou třetin parlamentu, takže záležitost je do značné míry v rukou opozice.

A labouristé se zatím do předčasných voleb nehrnou, podmiňují jejich vypsání hladkým dokončením všech legislativních procedur spojených se vstupem zákona zamezujícího tvrdému brexitu v platnost: zákon musí odhlasovat horní sněmovna, musí s ním na premiérův popud vyslovit souhlas královna a premiér ho musí akceptovat, což v předchozích dnech odmítl slíbit. Pokud by ovšem Johnson skutečně odmítl názorem parlamentu přijmout, jak se někteří obávají, ocitl by se mimo rámec ústavních zvyklostí a pravděpodobně by čelil ústavním žalobám.

Volby samy, pokud je poslanci nakonec odsouhlasí, jsou pak velkou neznámou. Johnson je v úterním vystoupení formuloval jako rozhodování o tom, zda s EU bude vyjednávat nekompromisně on sám, nebo zda Britové vyšlou do Bruselu ústupkům a prodlevám nakloněného Jeremyho Corbyna. Voliči se ale ve skutečnosti budou muset rozhodovat komplikovaněji: úvahy o brexitu se budou mísit s obavami, či naopak nadějemi spojovanými s radikálním programem labouristů. V předvolebním manifestu ho mohou z taktických důvodů zmírnit, ale nejspíš to neudělají.

Dále není jasné, jak se rozhodnou umírněnější konzervativní voliči, kteří chtějí odejít z EU, ale nepřejí si tvrdý brexit, kolik hlasů sebere konzervativcům ještě radikálnější Brexit Party Nigela Farage a jak s výsledkem konzervativní strany zamává Skotsko, kde minulý týden rezignovala - mimo jiné kvůli sporům s Johnsonem - tamní velmi oblíbená stranická šéfka. Vůbec jasný není také výsledek liberálních demokratů ani to, jak se celý chaos přetaví v britském volebním systému.

Pokud by Boris Johnson vyhrál s převahou volby a měl v parlamentu většinu, zřejmě snadno zákon proti tvrdému brexitu zase zruší a půjde se utkat s EU hlava nehlava. Pokud bude výsledek nejasný, je stejně rozmazaná i budoucnost brexitu.