Tušil jsem, že v Praze se bude o 17. listopadu 1989 mluvit jako o české revoluci a už jsem se připravoval na to, jak mě naštve, že se zase jednou zapomene na Slovensko. Jenže teď musím uznat, že slovenská část revoluce je v Praze opomíjena právem. Po dvaceti letech totiž této zemi vládne garnitura, která by v tomtéž personálním složení pravděpodobně vládla i bez změny tehdejšího režimu.
Nejlépe to bylo vidět v pátek, kdy předseda parlamentu Pavol Paška organizoval konferenci o 17. listopadu. Za panelem seděli převážně lidé, kteří v listopadu 89 stáli na straně režimu a byli převážně také členy strany. Premiér Robert Fico (vstoupil do strany jako mladý muž těsně před rokem 1989) vzpomínal na dobré stránky komunismu a obvinil lídry listopadu, že se „bez ostychu dokázali dohodnout s částí bývalých komunistických funkcionářů a společně kladli základy nového státu“, nemluvě prý o tom, že někteří z nich si už připravovali půdu, jak na revoluci vydělat.
Pavol Paška se zase rozčílil na lídry VPN (pro ty mladší: bylo to hnutí „Verejnosť proti násiliu“, slovenský partner Občanského fóra), že odmítli pozvání na tuto konferenci, označil je za „skupinu lidí, která si přivlastnila právo na pravdu“, což je podle něj „ideologická segregace“.
Je pravda, že kdyby čeští politikové organizovali oslavy 17. listopadu, také by to dopadlo trapně. Češi ale můžou být rádi, že stále mají Václava Havla, pod jehož záštitou byla sobotní oslava revoluce skvělou přehlídkou svobodných lidí a kritického myšlení. Na Slovensku se sice také budou dělat v úterý a ve středu zajímavé akce, ale ani na jedné se nesejdou dohromady lidé, kteří 19. listopadu 1989 založili VPN. Jsou totiž na život a na smrt rozhádaní. Ještě štěstí, že Slováci můžou říkat, že Havel byl i jejich prezidentem a československým disidentem a že když přijede ve středu do Bratislavy, nějak tu slovenskou ostudu vyžehlí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
