To by Dzurinda neudělal

Na Slovensku téměř dvacet let platila jedna ne úplně samozřejmá norma: že pravice je zárukou lidských práv a ochrany menšin. Byla to taková slovenská anomálie, jejíž kořeny tkví v zápase proti autoritářskému režimu Vladimíra Mečiara v devadesátých letech.

Agendu lidských práv v její nejrůznější podobě si historicky osvojila spíše levice, proto bylo asi jen otázkou času, kdy se jí slovenská pravice postupně vzdá. Že to ale udělá tak brutálně rychle a bez uzardění, překvapilo i mě, byť si o slovenské pravici už delší dobu nedělám velké iluze.

Když letos v březnových volbách dostala výprask dlouholetá hlavní pravicová strana SDKÚ, její lídr Mikuláš Dzurinda se vzdal funkce a po vnitrostranickém boji jej nahradil jistý Pavol Frešo, hejtman bratislavského kraje a chlap jako hora. Veřejnost jej moc neznala, ale uvnitř strany se prosadil proti mnohem populárnější Lucii Žitňanské zřejmě proto, že straníci vycítili, že je to prostě člověk, který rozumí jejich potřebě bránit svá privilegia.
Minulý týden udělal Frešo první krok, kterým dal jasně najevo, jak si představuje pravicovou politiku. Postavil se doprostřed romské osady a před kamerami novinářů ohlásil, že SDKÚ připraví zákon proti nelegálním stavbám tak, aby umožnil automaticky je bourat.

Romské osady jsou samozřejmě v naprosté většině nelegální – stojí na půdě buď obecní  Nebo na půdě soukromníků. Také proto Romové nemají často zavedenou elektřinu ani pitnou vodu: úřady to nepovolí. Existují starostové obcí, kteří – pokud je půda obecná – ji Romům přidělí, aby jejich osady legalizovali a mohli jim pomoci s infrastrukturou. Jsou také starostové, kteří naopak ženou na jejich domy bagry – nedávno byl takový případ bourání romských domů pod Tatrami. Romské rodiny zůstaly pod holým nebem a jen přihlíželi, jak se bagr zakusuje do jejich – většinou zděných – domů. Pak je ještě jiný příklad: známý slovenský rasista, jehož jméno není podstatné, za pomoci svých příznivců skupuje pozemky, kde leží romské osady - právě s úmyslem, aby je pak mohl bourat.

Předseda SDKÚ Frešo se svým okázalým postojem přihlásil k tomuto slovenskému rasistovi.

Otázka, jak se má bílá většina chovat k Romům, je na Slovensku už dnes mnohem vyhrocenější než v Česku také proto, že Romů žijících v osadách na úplném společenském dně, je mnohem víc. Brzo se toto téma se stane klíčovým pro celou slovenskou politiku. Frešo (a na pravici není sám) ukázal, jak si to představuje.

Jakmile začne stát vyhánět Romy z jejich osad místo toho, aby jim pomohl zlepšit jejich situaci, skončí to tím, že je postupně nažene do rezervace nebo do koncentráku. Vím, že je mnoho těch, kteří by takové „konečné“ řešení přivítali, ale že budu svědkem toho, jak k němu nepřímo vyzývá SDKÚ – tento symbol slovenského úspěchu a modernizace – to by mne nenapadlo. Mikuláš Dzurinda je politik, k němuž jsem měl mnohé výhrady a jeho podíl na dnešním zkorumpovaném systému je lví. Jedno mu však upřít nelze: nikdy by se jako předseda strany nesnížil k něčemu takovému, co udělal jeho nástupce.