Smutný pohled na polidštění církve

Jak se nám před očima rozkládá hodnotový řád a vše je stále rychleji jinak, než bývalo, člověka až jímá úzkost nad polidšťováním církve, která přebírá jednu z typických lidských vlastností: stává se zmatenou.

Někteří biskupové v Evropě i v USA otevřeně vyjadřují své zděšení nad zneužíváním dětí knězi, Vatikán naopak obviňuje média, že tyto dávné případy zneužívají ke štvanici na papeže a samotnou církev. Do tohoto názorového zmatku vnesl na Velký pátek další perlu papežův osobní kazatel Raniero Cantalamessa, když promluvil v bazilice Svatého Petra ve Vatikánu: „Oni vědí z vlastní zkušenosti, co to znamená být oběťmi kolektivního násilí,“ řekl o židech - a když takto srovnával oběti holocaustu, neměl na mysli zneužité děti, ale katolickou církev. Svá slova doložil citátem od svého nejmenovaného židovského přítele, který mu prý napsal, že když sleduje ty ataky na církev a papeže, připomíná mu to stereotypy uplatňování kolektivní viny, jaké používají antisemité.

Pikantní na tom je – jak píše New York Times - že Velký pátek býval tradičně příležitostí, když se katolíci modlili za židy, aby přestoupili na křesťanskou víru a uznali kolektivní vinu židů za ukřižování Krista.

Od nešťastníka Cantalamessy se v sobotu Vatikán sice distancoval tvrzením, že řekl jen svůj soukromý názor, ale moc důvěryhodně to nezní, jelikož oficiální deník Vatikánu L´Osservatore Romano tyto části jeho projevu publikoval na svých stránkách. A aby toho nebylo dost, italský levicový deník La Repubblica napsal minulý týden – i když bez uvedení zdrojů – že „jisté katolické kruhy“ jsou přesvědčeny, že za současnými útoky na církev stojí „newyorská židovská lobby“.

Člověku se ani nechce dodávat, že na rozdíl od židů si katolická církev sama říká o uplatňování principu kolektivní viny, protože už po tisíciletí dává svým ovečkám i celému světu jasně najevo, že přísná hierarchie moci a poslušnost vůči ní jsou pro přežití křesťanství klíčové. Nemůže se proto divit, že papež je na ráně. Deník Financial Times ve svém sobotním redakčním editorialu jízlivě píše, že papež Benedikt VI. byl ještě jako kardinál zřejmě mnohem aktivnější v pronásledování disidentských teologů než těch knězů, kteří zneužívali děti. A církvi radí, že svou pověst může obnovit jen tak, že se k zneužívání dětí postaví čelem a ve spolupráci se světskými soudy.

Obávám se, že to církev neudělá a z mnoha důvodů ani nemůže udělat. Lavina skandálních výroků různých knězů se pod tíhou obvinění, které církev čelí, však bude valit dál a bude prohlubovat hodnotový zmatek v jejích řadách. Jenže škodolibost není na místě: svět nebude lepší, když bude církev ve jménu svého polidštění podléhat rozkladu vlastního řádu.