Smutný osud Šeherezády v Česku a její závratný úspěch na Slovensku by měl být zkoumán hlouběji, protože zřejmě potvrzuje povrchní úsudek o rozdílu v našich národních povahách.
Já sám jsem se nepřinutil, abych shlédl, byť i jen pár minut z této turecké telenovely, ale úplně mi stačilo zdůvodnění její slovenské popularity, jak ji popsala na svém blogu novinářka Eva Čobejová, když citovala jednu svoji přítelkyni. K seriálu ji prý připoutaly „hluboké city, silný smysl pro rodinu, odpovědnost, úcta ke starším členům rodiny, kteří jsou v ní přirozenými autoritami, ale také schopnost obětovat se pro dítě.“
Češi mají rádi Slováky kvůli jejich emocionalitě a Slováci zase obdivují Čechy pro jejich racionalitu. Mám štěstí, že díky svému původu a zkušenosti z obou zemí si můžu dosyta užívat obojího, ale často se také přistihnu, že mi jedno nebo druhé leze krkem. Právě teď je to ona slovenská emocionalita, protože probublává politikou způsobem až nesnesitelným.
Je pravda, že díky slovenské „citové výchově“ se mohla stát premiérkou Iveta Radičová, což byl velkolepý úspěch slovenské politiky, tatáž emocionalita však její vládu ohrožuje natolik, že minulý týden se opět přiblížila k pádu. Na vině jsou na první pohled Maďaři (další vášnivý národ) a jejich premiér Viktor Orbán, který svým zákonem o dvojím občanství vyzývá Maďary na Slovensku, aby se stali také občany Maďarska.
To Slováky velmi rozčiluje a politikům se pění krev v žilách. Radičové křehká koaliční většina chtěla problém řešit až neslovensky klidně a mírně, jenže v jejích řadách se našel poslanec, který jako kdyby vypadl z telenovely. Jmenuje se Igor Matovič a je kombinací typické slovenské emocionality a netypicky zbytnělého narcismu, bez špetky humoru a se slzou každou chvíli na krajíčku. Na obranu „slovenských zájmů“ a podle „vlastního svědomí“ hlasoval s opozicí, čímž zmařil úsilí vlády nějak se s Orbánovým virusem zavlečeným na Slovensko s nadhledem vypořádat. Vzápětí byl vyloučen s politického klubu, což ublíženě prohlásil za zradu.
Příběh je to složitý a postava Matoviče, který založil hnutí s názvem „Obyčejní lidé“ je takřka románová. Výsledkem je, že Radičové vláda má opět na kahánku a na vině je emocionalita, která je v normálním životě sympatická a často příjemná, ale v politice se zvrhává v destrukční sílu a karikaturu sebe sama. V takových chvílích se mi velice stýská po české racionalitě, i když dobře vím, jak i ona dokáže v politice urážet rozum.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
