Pražané v podstatě vyhráli komunální volby už před jejich konáním – ústupem Béma a jeho divné party. Horší než dnes to prostě už po volbách být nemůže. Zdá se, že efekt parlamentních voleb, které byly jakýmsi lidovým protestem proti korupci a aroganci politiků, ještě chvíli navzdory jistému zklamání vydrží. Všichni kandidáti na primátora – od Tůmy, přes Reedovou, Dienstbiera ml. až po Svobodu jsou mnohem lepší než jejich předchůdci.
Na první pohled se zdá, že podobný proces se odehrává i v Bratislavě. Stará garda poznamenaná skandály (byť takové slávy jako Opencard nedosáhly, což ale neznamená, že je v Bratislavě korupce menší) odchází a na primátora kandidují nová, ale známá jména. Zvláštností slovenských komunálních voleb je, že na rozdíl od Česka lidé volí primátory a starosty samostatně v přímé volbě. Tento princip ostatně má v plánu zavést i česká koalice. Je demokratičtější, protože lidé vědí, koho si volí za hlavu města. Někdy to ovšem může vést k zajímavé situaci, že primátor či starosta se octne v opozici vůči zastupitelstvu a všichni se musí nějak domluvit.
Důsledek přímé volby je také ten, že kandidát na primátora ve velkého města má šanci zpravidla jen tehdy, shodne-li se na něm koalice stran vytvořená ještě před volbami. V Bratislavě stanou vůči sobě dva velcí soupeři: Magda Vášáryová, poslankyně za SDKÚ, kterou podporuje celá pravice, a bývalý ministr školství Milan Ftáčnik z první Dzurindovy vlády, který kandiduje jako nezávislý, za zády však má podporu velmi silného levicového Smeru. Třetím kandidátem, i když bez šancí, je známý recesista a podnikatel Alojz Hlina a čeká se, zda svou kandidaturu oznámí známá tvář revolucionářů z listopadu 1989 Ján Budaj. Ten by teoreticky mohl zamíchat karty a zřejmě vzít hlasy spíše Vášáryové.
Zvláštní ale je, že ve srovnání se vzrušením, které vyvolávají volby v Praze, je Bratislava poněkud ospalá. Problémy, které ji trápí, jsou přitom přinejmenším stejně vážné jako v Praze – od chaotické výstavby developerů až po stále horší dopravu, nepřívětivou tvář širšího centra, absenci cyklostezek a tisíc jiných věcí, o korupci ani nemluvě. Historické centrum je sice příjemné a zdaleka ne tak přeplněné turisty jako v Praze, ale na Bratislavě je paradoxně nejlepší to, co je v jejím blízkém okolí, naštěstí však mimo její dosah: jezera s čistou vodou, Karpaty táhnoucí se hned z okraje a pokračující až do Tater, na severu půvabné Záhorie s borovicovými lesy a malými vesnicemi, na západě a jihu zase hned za rohem Rakousko a Vídeň hodinu vlakem, hráz na Dunaji pro bruslaře a cyklisty, nebo maďarská městečka a jejich termální lázně.
Zdá se však, že zatímco v Praze půjde o pokračování politického soupeření velkých stran, které se jen přesouvá z celé republiky do Prahy, v Bratislavě to natolik neplatí. Toto hlavní město je podobně jako Praha tradičně pravicové (zvláštní, když pomyslíme na Berlín nebo Londýn), ale v Bratislavě se pravice semkla do koalice kvůli Vášáryové, čímž zbavila voliče potěšení ze široké nabídky.
Bylo by velkým překvapením, kdyby v zastupitelstvu zvítězila levice, nicméně jako primátor má šanci právě zmiňovaný Ftáčnik, takže by se mohl octnout v opozici vůči poslancům. To by byla pro Bratislavu novinka. Jenže k tomu, aby se z komunálních voleb v Bratislavě stala opravdu velká politická událost, to nestačí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
