Křehká železná lady

Když se stala Iveta Radičová počátkem léta oficiálně slovenskou premiérkou, dostala v jedné televizní debatě otázku, jak se zachová, až se v její vládě provalí korupční aféra. Odpověděla se sebevědomým úsměvem: „V mojí vládě nebudou korupční aféry.“

Lidé mívají někdy ve zvyku slovy zaklínat budoucnost, ale zkušení politici dobře vědí, proč se řídí heslem „nikdy neříkej nikdy“. Neuplynuly ani dva měsíce a Radičové vláda má na krku už přinejmenším dvě aféry, které páchnou korupcí na sto honů. Zaklínání nepomohlo a kdyby měla Radičová jen trochu větší cit pro slovenskou realitu, nikdy by takovou větu nevyřkla.

Obě aféry nejsou významné co do objemu peněz (jedna přihrávka spřátelené agentuře a jeden zjevný konflikt zájmů, kdy náměstek dostal zakázku pro svou firmu od vlastního ministerstva), ale jsou jasným signálem, že v Radičové vládě sedí dost lidí, kteří nebudou váhat ani vteřinu, aby sobě či svým blízkým dohodili byznys. Po vládě Roberta Fica, jejíž členové bezuzdně vykrádali stát plnými hrstmi, je takové poznání dost hořké.

Zjevně je tím zaskočena i samotná Radičová, která nejdříve trvala na odchodu hříšníků, ale jejími koaličními partnery jí bylo dáno najevo, že se jí může lehce stát, že odejít bude muset ona. Tomu se říká politické školení.

V celé této kauze nejde jen o Radičovou, která právě zjišťuje, že její autorita premiérky je podstatně menší, než si možná myslela. Ve skutečnosti jde o srážku dvou principů politické praxe. Radičová jako osoba se slabými politickými kořeny reprezentuje model vlády, v němž korupce nemá vůbec existovat. Politické strany a jejich lidé ve vládě naopak chápou korupci jako nedílnou součást moci a za velkou oběť hodnou ocenění voličů považují už to, že jsou ochotni ji alespoň omezit.

O tom, kdo v tomto sporu zvítězí, není bohužel pochyb, ať už bude jeho řešení jakékoli. Ostatně, je příznačné, že Radičová už zažila porážku i v důležitější věci, než jsou zmiňované aféry. Její velkolepý protikorupční program se totiž začíná drobit – vládou neprošel návrh zákona na elektronické aukce a kdoví, kdy přijde opět na řadu.

V posledním čísle Respektu jsme měli zajímavý text o Radičové od kolegyně Silvie Lauder s titulkem Tady šéfuju já. Na redakční poradě se vedla debata o tom, zda a nakolik jsme měli více zdůraznit, že postavení slovenské premiérky je možná křehčí, než se navenek jeví. To jsme ovšem nemohli vědět, že samotná Radičová nám už za několik dní nechtěně vyjeví, že její moc je ještě křehčí, než jsme si mysleli.