Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Newsletter (Ne)bezpečí

Kde všude hraje Martin Nejedlý

Mezi vlivnými muži Česka zaujal v pozdní éře Miloše Zemana nepochybně jedno z předních míst

Martin Nejedlý
 • Autor: Milan Jaroš
Martin Nejedlý • Autor: Milan Jaroš

 S Martinem Nejedlým jsem mluvil naposledy loni 12. prosince. Volám mu, když zjistím, že se na Pražském hradě událo něco podezřelého, nebo se něco takového chystá - a hlavní poradce prezidenta Miloše Zemana v tom podle všeho „jede“, nebo by o tom minimálně mohl něco vědět. Oproti kancléři Vratislavu Mynářovi jde většinou o kvalitativně lepší rozhovor. Nejedlému nechybí bystrost, má jistý smysl pro humor a s tazatelem si rád hraje jako kočka s myší.

Před Vánoci jsem se ho ptal na poslední zběsilý nápad prezidenta, který plánoval, že ještě před svým březnovým odchodem do politického důchodu ohne Ústavu a jmenuje budoucího předsedu Ústavního soudu, i když tahle pravomoc patří už nové hlavě státu. Současný šéf soudu Pavel Rychetský totiž končí až v létě, po prezidentu Zemanovi, který chtěl tímhle krokem prodloužit svůj vliv v justici.

Nebylo to jen Zemanovo přání a nebyla to ani novinka. Hrad se už v minulosti snažil ovlivňovat rozhodování justicie v případech, které nějak souvisely s prezidentem nebo jeho okolím. Respekt na to upozornil, když popsal pokusy kancléře Vratislava Mynáře zasáhnout do Ústavního a Nejvyššího správního soudu. Z hradních kuloárů roky zaznívá, že současné okolí prezidenta Zemana se obavá, že soudy začnou v budoucnu – když už bude jejich šéf v důchodu, bez politické síly – řešit některé s nimi spojené případy. V hlavách Zemanových lidí tak může vězet nápad, že když dosadí do čela důležitého soudu někoho „svého“ nebo jim nakloněného, budou mít možné problémy víc pod kontrolou. „O Ústavním soudu nic nevím,“ řekl mi v prosinci Nejedlý. A pak se začal podivovat, proč si myslím, že musím neustále pískat hru na hřišti, kde se pohybuje.

Pravdou je, že hřiště Martina Nejedlého bylo vždy poměrně rozsáhlé. Mezi vlivnými muži Česka zaujal v pozdní éře Miloše Zemana nepochybně jedno z předních míst. Byl to on, kdo mu úspěšným sháněním sponzorů pomohl vyšvihnout se na Hrad a dostal za to funkci poradce pro energetiku. Z prodejce aut se tak postupně během 20 let vypracoval na klíčového muže hlavy státu, ale současně si stoupnul do jeho stínu. Na Hradě se nikdy nenechal zaměstnat, takže zákon na jeho pozici nevyžadoval bezpečnostní prověrku, o jeho práci nešlo získávat přehled podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Kancelář prezidenta republiky všechny žádosti odbývala s tím, že Nejedlý u nich přece oficiálně nepracuje. To vše z něj dělalo v podstatě neviditelného člověka. Přitom se zabýval vším od zahraniční politiky přes bezpečnost až po finance.

Martin Nejedlý • Autor: ČTK
Martin Nejedlý • Autor: ČTK

„Pan prezident mi klade otázky a já na ně odpovídám. Vliv na něj nemám žádný. Ale ano, patřím k lidem, kterým více naslouchá,“ odpověděl před časem Nejedlý na otázku Respektu, co jeho práce na Hradě obnáší a co hlavě státu radí. Větším detailům se vyhýbal – podobně jako u Ústavního soudu většinou říkal, že se tím nezabývá, že to jde mimo něj, že neví.            Že to tak není, popsal Respekt opakovaně v uplynulých letech: zjistil, že Nejedlý vyjednává bez mandátu o jaderné energetice v Rusku, popsal, kdo tam patří mezi jeho kontakty, a zdokumentoval jeho cesty do Moskvy.

Nejedlý, který v Rusku v minulosti dlouho žil, se sám rád pasoval do prodloužené ruky Vladimira Putina v Česku - stvrzoval to mimo jiné jeho fotografií na zadní straně svého telefonu. A nezměnila to výrazně ani loňská ruská agrese na Ukrajině, autorovi tohoto textu při debatě o tom, co tam Rusové dělají, začal vyprávět, jak je Ukrajina nefungující stát zmítaný korupcí;  jako by hlavní problém byl na její straně.

Faktem ale je, že jestli chtěl být Nejedlý hlavním stoupencem Ruska v Česku, pak zatím spíše neuspěl. Když necháme stranou jeho soukromý byznys, Česko se odchýlilo z východního orbitu poté, co policie a kontrarozvědka BIS zjistily, že za výbuchem v muničním skladu ve Vrběticích byla ruská vojenská rozvědka GRU. Následně došlo k vypovězení většiny špionů z ruské ambasády a napadení Ukrajiny pak mnoha lidem ještě více otevřelo oči v tom, kdo je Vladimír Putin a co by jeho expanze představovala, kdyby dosáhla až k nám.

Na Pražský hrad navíc nastupuje politik, který západní a svobodné směřování země chce ještě více posilovat, a podpořila ho v tom většina voličů. Petr Pavel v téhle souvislosti upozorňuje, že usnout na vavřínech ohledně Ruska by bylo předčasné. V rozhovoru pro Respekt to popsal takto: „Já bych nikdy nepodceňoval schopnosti ruských zpravodajských služeb. Právě proto, že v této oblasti bylo vždycky Rusko velice silné a vliv v zemích, které považovalo za svoji tradiční zájmovou sféru, si stále snaží udržovat. To, že Česká republika vyhostila velký počet ruských diplomatů a pracovníků zpravodajských služeb pod diplomatickým krytím, to je jedna věc, ale je to jenom špička ledovce.“

A dodal: „V České republice je registrováno, pokud vím, něco okolo třinácti čtrnácti tisíc ruských firem. Mnoho z nich nemá úplně jasnou transparentní strukturu. Takže to vlivové zázemí v naší zemi Rusko stále má. A byl bych určitě poslední, kdo by ho chtěl podceňovat. Oni se jen tak lehce nevzdávají, a pokud teď možná utrpěli nějakou ztrátu tím, že ztratí vliv přímo na Hradě, tak to neznamená, že jejich vliv u nás se nějak výrazně oslabí. Rozhodně bychom měli být velice ostražití i nadále.“

Martin Nejedlý přestane mít po 9. březnu, kdy dojde k inauguraci nové hlavy státu, přístup do Kanceláře prezidenta republiky, jeho stopa však z Česka definitivně nezmizí. Přesune se na jiné hřiště a média by ho tam měla následovat. Stejně jako novináři dluží veřejnosti odpověď na otázku, proč se Václav Klaus a Miloš Zeman chovali tak prorusky, je namístě vyznat se v této příchylnosti u lidí, jako je Martin Nejedlý. Zabývat by se tím navíc mohla i parlamentní vyšetřovací komise a bezpečnostní složky, které se dosluhující vedení Pražského hradu snažilo zničit a najímalo si proti nim soukromou bezpečnostní agenturu.

Průchodu případné spravedlnosti před soudy by pak nemuselo nic bránit. Zvlášť když svébytnost nakonec uhájil i Ústavní soud;  Hrad byl donucen pod tlakem odhalení na poslední chvíli upustit od záměru ovládnout jeho nejvyšší patro.

Newslettery a nový informační servis si můžete objednat k odběru na adrese https://www.respekt.cz/newslettery  

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].