S odstupem
Byla jednou jedna „předmětná kráva“
Formulovat i složité právní texty jasně a přístupně je ukázkou kvality
Měli by právníci psát srozumitelně? Otázka, na kterou se odpověď liší podle toho, koho se zrovna ptáte. Nicméně Nejvyšší správní soud v nedávném rozhodnutí jasně uvedl, že je to základ právnického vzdělání - a kdo z advokátů ho neovládá, může u soudu prohrát:
„Ve vztahu ke kasační stížnosti lze lapidárně říci, že zvítězila kvantita nad kvalitou. Stížnost čítá bezmála 60 stran textu, nicméně řada tvrzení a námitek se bezúčelně opakuje. Při řádné redakci mohly být podstatné argumenty stěžovatelů shrnuty na významně menším prostoru. Stížnost je sice strukturována a členěna na části, avšak tato „struktura“ je jen zdánlivá a orientaci v kasační stížnosti příliš nepomáhá. Kasační stížnost je dokonce dvakrát delší než návrh, o kterém rozhodoval krajský soud. (…) Do budoucna si pak NSS vyhrazuje možnost vyzvat autory podobných kasačních stížností, aby kasační stížnost zkrátili a odstranili nadbytečnosti a opakování, to vše proto, aby kasační stížnost nabyla podoby, jaká se od kvalifikovaného advokátního zastoupení dá v normálním případě očekávat.“
I když se to právním laikům nemusí zdát, jde o zásadní konstatování z pera soudce Zdeňka Kühna, mistra stručných, přesto obohacujících rozhodnutí - bez ohledu na to, jak soud daný případ rozhodl. Proč by zahlcení soudci měli číst něco, co nedává smysl, nebo ukazuje na to, že daný právní zástupce nesplnil svůj jediný úkol – tedy formulovat argumenty v prospěch případu? Zásadní je to také proto, že v Česku existuje část právnické komunity, která si dlouhá léta zakládá na „vlastnění“ nepřístupného právního formulování s cílem dokázat, že společnost absolventy právnických fakult nevyhnutelně potřebuje. A důraz na strukturované psaní coby základ právního vzdělání odmítá.
Postupem času se ale začala prosazovat mladší generace právníků a právniček s názorem, že formulovat i složité právní texty jasně a přístupně je naopak ukázkou kvality. Zmiňme Štěpána Janků a jeho blog, aktivitu soudce Krajského soudu v Brně Martina Kopy nebo právě Zdeňka Kühna, který roky vyučuje, jak srozumitelně psát, na pražských právech. Podobné požadavky dnes dokonce zaznívají i z míst, která jsou v právnické obci považovaná za velmi konzervativní a patřila do první, výše naznačené skupiny odpůrců srozumitelnosti. „Psané slovo je nejčastějším nástrojem práce každého advokáta,“ anoncovala nedávno Česká advokátní komora na oficiálním twitterovém účtu seminář právního psaní.
Právníci se tedy většinově shodnou, že umět srozumitelně psát jako právník je potřeba. Co to ale znamená? Ráda zmiňuju jeden ilustrativní příběh, na který jsem byla před lety upozorněna. V roce 1934 se na časopis Naše řeč, zabývající se českým jazykem, obrátil čtenář s nezvyklým přáním. Žádal redakci, aby se zabývala výrazem „předmětný“, který zachytil v komunikaci s advokátem. „Ten, kdo se nebojí mluviti tak, jak se tomu od maminky naučil, řekne při sporu o vadu koupené krávy »ta kráva« nebo »kráva, o niž je spor«,“ píše čtenář a dál rozhořčeně popisuje: „Náš praktický právník se však nemůže tak laicky vysloviti, a proto důsledně říká »předmětná kráva«. Považuji tento zjev za další doklad jazykové bezradnosti a ledabylosti naší inteligence akademicky vzdělané.”
Dnes nejsme v roce 1934 a existují základní pomůcky, jak rozlišit a naplnit, co konstatoval NSS a co znamenají apely na kvalitní právní psaní. Deset následujících základních bodů vychází z mých vlastních zkušeností v kombinaci s výpisky z četby skvělé knihy Právní psaní srozumitelným jazykem, kterou přeložil kolektiv českých právníků a právniček:
1. Struktura, struktura, struktura.
2. Tam, kde můžete použít běžný výraz, vyhněte se právnickému žargonu. To samé platí o přehnaném nadužívání latinských a anglických výrazů.
3. Věty by neměly být delší než dvacet slov. Pište v jednoduchých větách, maximálně v dvoučlenných souvětích.
4. Nepoužívejte nadbytečná slova a formulace typu „je důležité zmínit…“, „bylo by dobré dodat…“. Když dává věta smysl i bez této verbální vaty, neuvádějte ji.
5. Trpný rod je zlo, pište v činném rodě. To stejné platí při používání podstatných jmen slovesných místo sloves, nedělejte to, pokud to jde.
6. Nejste v Německu, ani v právních textech sloveso zpravidla nepatří na konec věty.
7. Pozor na hromadění negace ve větách.
8. Pište v momentě, kdy víte, co chcete napsat. Směřování k hlavnímu sdělení se musí prolínat celým textem.
9. Nepište jen pro kolegy právníky, nad textem v rámci možností přemýšlejte jako nad něčím, co by si mohla a v lepším případě chtěla přečíst širší veřejnost.
10. Důležitý je i váš pocit. Když vám po přečtení text nezní dobře, nebo když dojdete k závěru, že v něm není obsáhnuté jasné sdělení, přeformulujte ho.
Pokud byste měli jakékoliv připomínky, dotazy nebo nápady o čem psát, dejte mi vědět na [email protected]. Budu se těšit opět za tři týdny.
Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
