Otevřené oči cestou Ukrajinou

Dobrý den,

když jedete jako novináři na dnešní Ukrajinu, víte, že přivezete dobrý a užitečný článek. I po skoro třech letech ruské války, a vlastně tím spíš. Na záběry zničených domů a trpících lidí si ti šťastnější Evropané už zvykli. Nemůže to být jinak, a proto si myslíme, že je důležité přinášet plastičtější obraz, než jsou rychlé šoty na sociálních sítí a titulky zpravodajských serverů.

Pro dobrý a užitečný článek stačí jen jet Ukrajinou autobusem směrem na východ, kupovat si jídlo a pití na benzínkách a venkovských nádražích a koukat se kolem sebe. Ale když už tam jedete, tak dobrý a užitečný nestačí. Chcete napsat něčím výjimečný článek, ani ne tak kvůli sobě, ale kvůli lidem, o kterých píšete. A to už vyžaduje víc než jen jít a dívat se, abychom citovali jeden starý sovětský film.

Moji kolegové Ondřej Kundra a Erik Tabery v posledních týdnech na Ukrajině byli. Ten první napsal reportáž z míst, kde sám už mnohokrát byl. Válečnou Ukrajinu zná dobře jako málokdo v Česku. Tentokrát byl Charkově, Slavjansku, blízko fronty u Časiv Jaru, Kyjevě. Schopnost podívat se na různá místa očima, které si pamatují, jak vypadaly před rokem či dvěma, a vidět jemnější posuny, než jen mapu pomalu se sunoucí fronty, je spolehlivá cesta k výjimečnému článku. Taková jeho reportáž Koupání, děti, drony a smrt na unaveném Donbasu je a já vám ji vřele doporučuji ke čtení: