Podzimní procházka
Melancholické chození po Nuslích v Praze, kterou konečně ovládl gynekolog
Po schodech nahoru, mezi hovnama.
Proti mě se potácí Jirka. Je po nemoci CNS a trochu kulhá.
„Ahoj Jirko, už chodíš úplně normálně.“
„Ale hovno, stojí to za hovno.“
Je to možná tim, že lidi používaj názvy věcí, který kolem sebe často viděj i k vyjádření základních pocitů.
„Hm…ne, fakt chodíš skvěle.“
„Už nikdy to nebude lepší.“
„Vždycky to může bejt lepší…“
Celý příspěvek čtěte na blogu Ivana Derera.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
