Na tuhle otázku existuje jednoduchá, ale nedostatečná odpověď. V rodinách, kde rodiče dětem od mala čtou, mají i děti ke knihám kladný vztah. Ano, funguje to, sám jsem to natřikrát u vlastních dětí vyzkoušel, i když i tak mám pocit, že návrat ke čtenářství z dob před dejme tomu třiceti čtyřiceti lety už možný není. Audiovizuální konkurence je příliš velká. Jenže s tímhle nezpochybnitelným moudrem nevystačíme.
Pokud to necháme na rodinách, bude lidí schopných s porozuměním přečíst psaný text ubývat stále stejným tempem jako dnes. A že je ten sešup opravdu rychlý (viz loňské výsledky šetření PISA). Takže se zabývejme tím, co se má dít v našich školách, aby se současným studentům neproměnil třeba Heinrich Mann, ale třeba i Vladislav Vančura, v nerozluštitelný „alchymistický“ spis.
Především je ale nutné si uvědomit, že je rozdíl mezi čtenářstvím a čtenářskou gramotností. Fakt, že máte rádi knihy, ještě neříká mnoho o tom, že umíte přečíst text tak, abyste mu opravdu porozuměli a byli schopní přesně pojmenovat, co jím autor chtěl říct. Čtenářství je nutná, ale nikoli postačující podmínka čtenářské gramotnosti. Takže nakonec se bez té školní kultivace neobejdou ani čtenářské rodiny.
Celý příspěvek si můžete přečíst na blogu Tomáše Feřteka.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
