Duše bezdomovce aneb obhajoba bezdomovectví
Vybavil jsem si, jak nedávno na pražském magistrátě docela vážně jednali o zřízení jakéhosi centrálního ghetta na okraji města pro „nepřizpůsobivé občany“. Ta debata byla pozoruhodná – zastánci „koncentráku“ předkládali argumenty hygienické, estetické, turisticko-podnikatelské, odpůrci bojovali za právo na žebrotu na frekventovaných ulicích a kladli i důvody morální. Kupodivu na přetřes nepřišlo téma práva na alternativní životní způsob a koexistence se standardy moderní civilizace.
Duše bezdomovce aneb obhajoba bezdomovectví
Onehdy jsem sypal do kontejnerů u hřbitova tříděný odpad a z lavičky opodál se ozvalo: „Nemáte tam nějaký knihy?“ Na lavičce pravidelně sedávají dva bezdomovci a ptal se mladší z nich. Nedávno jsem ho už zaregistroval, jak vylézá z nádoby na papír a v ruce třímá ohmatané a pomačkané svazky. „Jste čtenář?“ „Jó, sem, a co bych taky celej den dělal!“ „A co čtete?“ „Hlavně beletrii. A klidně i romány pro děvčata.“
Vybavil jsem si, jak nedávno na pražském magistrátě docela vážně jednali o zřízení jakéhosi centrálního ghetta na okraji města pro „nepřizpůsobivé občany“. Ta debata byla pozoruhodná – zastánci „koncentráku“ předkládali argumenty hygienické, estetické, turisticko-podnikatelské, odpůrci bojovali za právo na žebrotu na frekventovaných ulicích a kladli i důvody morální. Kupodivu na přetřes nepřišlo téma práva na alternativní životní způsob a koexistence se standardy moderní civilizace.
Celý příspěvek si můžete přečíst na blogu autora zde.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
