Co se tu dá číst

Tu a tam na blogu či Facebooku napíši něco kritického k českým médiím. Je to ale vždy míněno jako zájem fanouška tištěných médií. Zaujalo mě, že Alexis de Tocqueville nabádal překladatele své knihy Demokracie v Americe, aby vždy chápali, že jeho kritika demokracie vychází z toho, že je jejím největším zastáncem. Vnímám to podobně i ve vztahu k médiím. Už proto, že jsem sám novinář a vím, kolika chyb se člověk snadno dopustí.

Zaujal mě článek O novinách, které se dají číst, který napsal pro Mediář Filip Rožánek. To, co píše o Financial Times, se naprosto shoduje s mými pocity. Evidentně máme i shodné požadavky, co by noviny měly dělat a jak. Přesto jsem si okamžitě řekl, že ten text svým způsobem není fér.

Srovnávat jakékoli české noviny s Financial Times, je jako srovnávat fotbalový tým Jablonce s Barcelonou. Minulý týden jsem byl v redakci Die Zeit, což je výborný německý týdeník. Pravda, je kolem něj několik dvouměsíčníků, ale i tak má redakce tohoto média k dispozici více novinářů než celá Economia (tedy včetně Hospodářských novin, Ekonomu, Respektu, MaM a dalších menších titulů) dohromady. Pokud jde o Financial Times, je to samozřejmě ještě větší rozdíl.

Celý příspěvek čtěte na blogu Erika Taberyho.