0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Nad pěnou16. 4. 20135 minut

Vítejte v nové zemi - Zemanově

Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg
Autor: HN, Lukáš Bíba

Na dnešní poledne se ministr zahraničí objednal k Milošovi Zemanovi na Hrad, aby si spolu vyříkali spor o velvyslance, a i přes nečekané drama v Bostonu termín, zdá se, platí. Také vstupní informace před schůzkou jsou známé: prezident chce do Ruska Vladimíra Remka a na Slovensko Livii Klausovou, ministr zahraničí nesouhlasí, Zeman to však postavil jako ultimátum a blokuje kvůli tomu vyslání už schválených lidí do jiných zemí.

Zemanův zahraničněpolitický předvoj Hynek Kmoníček se věc snažil zlehčovat tím, že jde o běžný střet dvou názorů a teď se jen musí najít kompromis. Jak je ve skutečnosti vykolíkované pole, odkryl až v rozhovoru pro Právo a stojí za pozornost.

↓ INZERCE

Tak především…

Hynek Kmoníček v něm představil nové čtení ústavy, když o šéfech českých zastupitelských úřadů v zahraničí bez zaváhání mluvil jako o “prezidentových velvyslancích.” Ve skutečnosti jsou ambasadoři prodlouženou rukou vlády, protože ta v parlamentním systému, jakým Česko je, formuluje a je zodpovědná za zahraniční politiku a také ta velvyslance úkoluje. Prezident svým podpisem nicméně stvrzuje jejich vyslání, proto jsou velvyslanci – alespoň dosud 23 let byli – při nejlepší vůli zástupci vlády a prezidenta, nikoli jen prezidenta.

Po tomhle úvodním výkopu Hynek Kmoníček pokračoval. Současnou blokaci svalil na Schwarzenbergův úřad, protože tam podle něj ještě nikomu “nedošlo,” že “velvyslanci prezidenta Zemana” budou jiní než “prezidenta Schwarzenberga.” A do Černínského paláce vzkázal, že nový prezident ministra zahraničí vlastně nepotřebuje. Podpis šéfa diplomacie pod pověřovací listiny velvyslance může dodat premiér, řekl Kmoníček.

To je pravda. Dosavadní ústavní zvyklost uspokojující principy parlamentní demokracie a zároveň pravomoci hlavy státu v zahraniční politice vypadá tak, že je spolupodepisuje ministr zahraničí. Přehozením této odpovědnosti na premiéra Hynek Kmoníček představil další ústavní inovaci a především naplno Zemanovu prezidentskou republiku. Právě v prezidentském a poloprezidentském systému je hlava státu šéfem a premiér jeho sekretářem tam, kde se oba o pravomoci dělí. V našem případě je definuje článek 63 ústavy, kde se píše o velvyslancích – ale zdaleka nejen o nich.

Výherní dotaz rozhovoru, zda se Zeman náhodou nesnaží zavádět v Česku prezidentský systém, a odpověď na něj – Kmoníček: “Prezident zvolený přímou volbou s počtem voličů značně přesahujícím voliče vládních politických stran je v takové váhové kategorii, že by se s ním mělo počítat.” – pak už byly zbytečné. Všechno podstatné zaznělo.

Jeden bonus pro čtenáře: Zemanův muž předvedl perfektní rétorickou figuru, který politoval chudáky velvyslance a jejich rodiny marně čekající na výjezd, protože kvůli Schwarzenbergově nerozumu nemohou plánovat svoji budoucnost, například to, kam budou jejich děti chodit do školy. Připomnělo to ztrápenou tvář Ladislava Jakla na televizní obrazovce, když amnestii bývalého prezidenta pro stíhané pachatele hospodářských monstr podvodů vysvětloval slovy “Copak je možné někomu deset, patnáct let takto ničit život?” Hynek Kmoníček zkrátka rychle zjaklovatěl.

Nejsme tu, zhasněte

Podstatná je však jiná věc. To, že došlo na tvrzení bývalého českého ústavního soudce a nyní člena soudu EU v Lucemburku Jiřího Malenovského, který v eseji pro Respekt mluvil o pukání českých ústavních obručí. Občas je roztáhl Václav Havel, s vervou napínal Václav Klaus, zavedením přímo voleného prezidenta do zdejšího ústavního pořádku, aniž by mu zároveň byly upraveny pravomoce – což nebyly – puknou.

Dochází to těm, kterým by to mělo vadit nejvíce, tedy vládě a parlamentu, zejména Poslanecké sněmovně, která je v parlamentním systému suverénem? Podle toho, že v tom Schwarzenberga nechávají, zřejmě ne.

Lze to vysvětlit politicky – Nečasova vláda hraje už jen o holé přežití a potíže šéfa strany, která s ODS bude nejpozději za rok soutěžit o prvenství na pravici, Nečasovi vyhovuje. Že se však neozval nejméně zahraniční výbor Sněmovny – přesněji řečeno, že se minulý týden v usnesení ozval způsobem, aby se Schwarzenberg uklidnil a přestal se s prezidentem hádat – je až s podivem.

Šéfem výboru je sice David Vodrážka (ODS), pro kterého platí to samé jako pro Nečase, ale kromě něj tam sedí ještě všichni ostatní. Právě zahraniční výbor přitom může žádat prezidenta – přímo nebo prostřednictvím vlády – o vysvětlení jeho záměrů v zahraniční politice včetně zdůvodnění volby velvyslaneců. Je to totiž nakonec tento výbor a následně celá Sněmovna, která schvaluje zahraniční politiku vlády, jejíž součástí je i prezident.

Všem přitom musí být nad slunce jasné, že se Miloš Zeman s přímým mandátem v zádech nezastaví u velvyslanců nebo obecně zahraniční politiky. Článek 63 mluví také o pravomoci prezidenta sjednávat smlouvy, jmenovat a povyšovat generály, rozhodovat o soudcích… a to jsme pořád jen u formálních sdílených kompetencí, které se nejsnáze nabízejí k novému výkladu.

Zejména sociální demokraty coby pravděpodobné budoucí vládce by tohle mělo zajímat. Že se tak neděje – že nechávají prezidenta v první bitvě o předefinování mocenského pole v zemi nejméně na pět let dopředu vyhrát bez zásahu – působí, že to rovnou vzdali a dobrovolně předali Zemanovi jeho prezidentskou republiku.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].