Napadení chomutovského novináře Jana Rödlinga, o němž Respekt píše ve svém nejnovějším vydání, má řadu podivuhodných aspektů, z nichž některé se do „printu“ nevešly. Jedním z nich je způsob, jakým se k věci postavili někteří funkcionáři Syndikátu novinářů, který by měl při každém takovém případu bít na poplach.
A je třeba zdůraznit a dvakrát podtrhnut slovo „někteří“, z kritizované skupiny je totiž nutné vyjmout šéfa Syndikátu, kolegu z Hospodářských novin Adama Černého. Jeho reakce byla totiž přesně taková, jaká by od podobné organizace v civilizované zemi měla zaznít. Na otázky v klidu odpověděl, vysvětlil, proč se ke kauze dosud nevyjádřili (geograficky lokální událost se téměř neřešila v celostátních médiích) a slíbil vydat k věci za Syndikát prohlášení, protože „pokud se novinář kvůli své práci stal terčem útoku, a to dokonce fyzického, pak si to zaslouží rázné odsouzení“. A na závěr ještě poděkoval za upozornění.
Pověst jakékoliv organizace sice významně stojí na chování jejího šéfa, ale nejen na něm, a v tomto směru je kontrast k Černému do očí bijící. Respekt dále oslovil místopředsedkyni Ivanu Šulákovou (jinak vedoucí redakce zpravodajství Českého rozhlasu Ostrava), dalšího místopředsedu Libora Kalinu a šéfku Komise pro etiku Barboru Osvaldovou, která je spolu s předsedou a místopředsedy členkou Grémia Syndikátu, čili vedení organizace. Svými reakcemi ovšem spíše připomínali státní úředníky, než zástupce novinářské organizace.
Ještě lze chápat prvně jmenovanou, která se omluvila kvůli zdravotním potížím. Nicméně místopředseda Kalina ani po opakovaném dotazu nenašel důvod, proč by se k případu měl vyjadřovat (měla by to podle něj udělat spíše Osvaldová, Černý nebo mluvčí, kterého Syndikát ovšem momentálně nemá). Ani Kalinou doporučovaná Barbora Osvaldová, která navíc vede katedru žurnalistiky na Fakultě socicálních věd UK, čili vychovává novináře, nepovažovala za nutné věc nějak komentovat.
Místo toho cítila potřebu spíše dát lekci Respektu - zjevně totiž dospěla k závěru, že pokud o incidentu neslyšela ona, tak nemohl ani nikdo jiný a vůbec musí jít o nějaký drb. „Myslíte, že máte všechny informace, abyste o tom mohli psát? To je klasika. Něco někde slyšíte a pak o tom píšete,“ napsala v e-mailu, aniž by viděla jedinou řádku textu. „Podle mého by bylo nejdřív nutné shromáždit všechna fakta, a pak to tom psát.“ Ani opakovaní dotazu a upozornění, že Respekt shromažďoval informace už několik dní, k ničemu nevedlo. Spíše naopak, Osvaldová trvala na tom, že jako předsedkyni Komise pro etiku se jí zfackovaný novinář netýká. Prý by se jí týkal pouze v jediném případě. A to, pokud by si gorila v kožené bundě, která přišla Rödlinga domů varovat, aby si dával bacha na to, co píše, na něj u této komise stěžovala. „Kdyby ten člověk (myslím agresor) podal stížnost na psaní novináře, tak to budeme řešit,“ píše v dalším mailu Barbora Osvaldová.
Autorka sloupku teď jen doufá, že názor předsedy Syndikátu Adama Černého převáží a že se budou facky určené novinářům veřejně odsuzovat, a ne naslouchat agresorům, kteří ty facky rozdávají.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
