„Válka pohlaví“ je prý u konce. Alespoň podle několika studií a výzkumů, které byly v poslední době zveřejněny hlavně ve Spojených státech, boj za rovnoprávnost žen a mužů je dokončen. A soudě podle chybějící debaty, je o zbytečnosti dalšího snažení na genderovém poli přesvědčena i česká společnost.
Není to tak - ani v Americe a tady v Česku ani omylem. Skutečnou americkou realitu nedávno připomněla série článků časopise Newsweek a množí se knihy upozorňující na mylnost pocitu, že je dobojováno a vybojováno. Ministerstvo školství kupříkladu zjistilo, že navzdory lepším dosaženým známkám během závěrečných zkoušek, absolventky univerzit stále vydělávají průměrně 80 procent toho, co jejich mužští kolegové. Klasický argument o vlivu mateřství už byl také vyvrácen – další studie výdělků absolventů obchodních škol po deseti letech jejich kariéry ukázala, že bezdětné ženy stále vydělají v porovnání s každým „mužským“ dolarem pouze 77 centů. Díky krizi to celé vypadá ještě absurdněji – protože roste počet domácností, v níž rodinu živí pouze žena, dopadá recese na tyto rodiny citelněji.
Není proto divu, že v Americe probublává cosi, co by mohlo být jakousi renesancí feminismu. Její hnací silou by mohly být mladé ženy, které zažívají zklamání třeba při vstupu do pracovního procesu. „Rovnost je mýtus,“ píše jedna z nich v Newsweeku. „Feminismus je stále třeba.“
V Česku je situace možná ještě horší. Zatímco třeba Američanky si stěžují na pouhou čtvrtinu žen ve vrcholné politice, tuzemské političky (a voličky a voliči, více žen v politice není pouze touha žen) si o něčem takovém mohou nechat zdát.
V mezinárodních žebříčcích měřících zastoupení dam v politice se Česko stále propadá, lépe jsou na tom africké či asijské země, nad nimiž coby méně civilizovanými Češi rádi ohrnují nos. To samé platí o nerovnosti výdělků. A znovu – není způsobena péčí o děti, nižším vzděláním či nižšími pozicemi. I pokud se porovnávají platy lidí se stejným vzděláním a na stejných pozicích, ženy v průměru vydělávají 70 procent toho, co jejich mužští kolegové. A týká se to i další klasických feministických témat jako je rovný přístup v přidělování dětí po rozvodu – soudy je stále v drtivé většině svěřují do péče matkám a kupříkladu střídavá péče je stále rarita.
Není potom divu, že se na světovém žebříčku zkoumajícím celkovou rovnost pohlaví Česko dramaticky propadá – zatímco před čtyřmi lety bylo třiapadesáté, loni se kymácelo na pozici 74. Lepší skóre mají všechny státy regionu, včetně Rumunska.
Není čas na renesanci feminismu i v české kotlině?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
