Jako Alenka po návratu z říše za zrcadlem. Tak si po návratu z Řecka připadá autorka sloupku. Novináři tam běžně nosí v taškách plynové masky a všichni jsou neustále hromadně ve střehu – nikdy nevíte, co se přihodí. A děje se toho víc než dost. Tady je malá ochutnávka textu, který vyjde v tištěném Respektu nadcházející pondělí.
Při pěších túrách Aténami (veřejná doprava i taxíkáři stávkovali, do velké části centra nesměla kvůli nahlášeným demonstracím doprava, takže zbývají nohy) lze narazit na podivuhodné úkazy. Třeba mohutná betonová budova v ulici Aristoteles vypadá jako vězení, nasprejovanými nápisy a plakáty („Hanba vládě!“ atd.) připomíná spíš aténskou techniku, která je odsud pět minut chůze. Nikdo z dvacítky mužů a žen, kteří uprostřed odpoledne posedávají a pokuřují na schodech před budovou, ovšem nemá kroužek v nose ani kapsáče – v blůzkách a kravatách tu zaměstnanci ministerstva zdravotnictví a sociální solidarity „okupují“ svůj úřad. A to na protest proti vlastní vládě, která jim snižuje platy a plánuje jich desetitisíce propustit. Není divu, že jsou státní zaměstnanci naštvaní – je to vůbec poprvé za posledních minimálně třicet let, co se jim bude dít něco jiného než pravidelné zvyšování platů nebo nové bonusy.
„Okupace“ je v posledních týdnech v Řecku vůbec oblíbená metoda – takto třeba univerzitní studenti okupují většinu vysokých škol od počátku podzimního semestru. Cílem okupace je znemožnit normální provoz: úředníci, kteří chtějí pracovat, a studenti prahnoucí po studiu mají smůlu. Což ovšem začíná vyvolávat protitlak, protože studenti toužící po studiu nebo lidé, kteří by rádi normálně chodili do práce se začínají taky organizovat. Řecko tedy není jen zemí, kde se demonstruje, ale kde se demonstruje na protest proti tomu, že se demonstruje.
Ve světle dnešní řecké reality lze také přehodnotit některé domácí jevy – jako třeba právě míru polarizace české společnosti. Řecko je dnes zemí naprosto fatálně rozštěpenou, a to přesto, že si všichni uvědomují, že stojí na okraji propasti. Když vedle sebe postavíte dva Řeky, tak se možná shodnou, že budoucnost je temná, ale to bude tak asi všechno. Reformní snahy socialistické vlády George Papandreoua bojkotují nejen zájmové skupiny a občané nebo komplet opozice (a to včetně nejsilnějších opozičních konzervativců) , ale i politici vládní strany a dokonce samotní ministři. Na otázku proč se raději v dobách národní pohotovosti nesemknou a nedrží pospolu, dostanete buď hodinový výklad o historii nebo bezradné pokrčení ramen.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
