Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Na rovinu

Političtí pozéři a snobové

V české politice se rozmáhá nepříjemná choroba. Pracovně jí říkejme politický snobismus. Jeho hlavním symptomem je bující rozpor mezi slovy a činy, kdy slova jsou jen skořápkou, pod níž se neskrývá odpovídající obsah. Onen „snobismus“ pak spočívá v tom, že někteří politici něco říkají jen proto, že je to moderní a „cool“ (v překladu: dělá to Obama nebo Cameron), ale pak se podle toho nechovají. Jako virem obzvláště silně zasažení se v posledních měsících zdají šéfové dvou největších tuzemských partají – Mirek Topolánek a Jiří Paroubek.

Než se dostaneme ke konkrétním příznakům – není na místě přehnaně moralizovat, v politice jsou samozřejmě nutné (a často prospěšné) kompromisy a ne vždy je možné být principiální až za hrob. Problém ovšem nastává v okamžiku, kdy se propast mezi mluvením a konáním tak prohlubuje, až se politické strany stávají nepředvídatelnými a nečitelnými.

Začněme Mirkem Topolánkem. Předseda ODS na jednu stranu říká, že chce vrátit důvěru lidí v politiku, ale zároveň hodí mandát od voličů do koše (připomeňme, že před čtyřmi lety dostal od voličů šestatřicet tisíc preferenčních hlasů, víc než Jiří Paroubek) a prohlašuje, že z „této sněmovny už do konce volebního období nic dobrého nevzejde“. Jak chce posilovat důvěru lidí, když ji sám coby vrcholný politik tak očividně postrádá? Dokola opakuje, že „ochrana životního prostředí je výsostnou konzervativní hodnotou“ a pak do čela týmu tvořícího dlouhodobé zelené vize ODS postaví místopředsedu strany Davida Vodrážku, který právě neproslul jako ekologický expert. A pak nehne ani prstem, když všeobecně respektovaný odborník Bedřich Moldan odchází zklamaný k přímé konkurenci - k Schwarzenbergově TOP09.

Dál si Topolánek stěžuje, jak ho mrzí, že podle průzkumů se z voličských skupin od občanských demokratů nejvíce odklánějí ženy mezi třiceti a pětatřiceti, ale už si sebekriticky neanalyzuje, čím to je. Jestli to není náhodou tím, že se ve dvacetičlenném týmu připravujícím představu ODS o budoucnosti Česka objevila jediná politička, a třicátnicím tenhle „chlapark“ už prostě leze na nervy. Pro srovnání – Topolánkův vzor a šéf britských konzervativců David Cameron jezdí hybridem (a s ním celé vedení strany), ve stínové vládě má ministryni pro ženu a rodinu a slibuje zavedení kvót pro ženy na stranických kandidátkách.

Jiří Paroubek ovšem nijak nezaostává. Šéf ČSSD se hlásí k moderním sociálním demokraciím, v kampani na plakátech zúročuje fotku s britským ex-premiérem a architektem New Labour Tony Blairem. Jenže při bližším pohledu se ukazuje, že tato propagovaná inspirace je často pouze teoretická. Na manifestačně zelené setkání evropských socialistů v pražských Holešovicích tak sice Paroubek přijel tramvají, ale jinak se nehne z kožených sedaček své limuzíny. V projevu na teplické programové konferenci sice jedenatřicetkrát zmíněnou „nutností změny“ zřetelně odkazoval k Baracku Obamovi, ale v reálu se sociální demokraté s americkým demokratickým prezidentem moc neshodnou. Třeba v tom, jak moc máme být vojensky aktivní ve válce v Afghánistánu – Obama říká, že velmi, ČSSD pravý opak. A vůbec - jakou změnu symbolizuje autor stranického popěvku Jsme správnej tým, normalizační pohrobek Michal David?

Blair se sice usilovně kření z plakátů, image moderní progresivní partaje, kterou má Tony pomáhat vytvářet, ovšem vedle Davida zásadně narušuje také Jiří Krampol. Obstarožní bavič se totiž na plakátech usmívá hned vedle Blaira a objíždí s Paroubkem Česko s „debatním večerem“ s názvem Jsem jeden z vás, jehož diváci pak obdrží podepsané knižní interview s šéfem ČSSD.

Jaký opravdu je. Autorka toho sloupku byla minulé pondělí svědkem jednoho takového večera v kulturním domě v severočeském Duchcově a lze říci, že splnil svůj účel – poodhalil nám, jaký Paroubek „opravdu je“. Hlasitý propagátor rovnosti žen a mužů tu rozšafně vypráví, že v drtivé většině případů přebaluje novorozenou dceru manželka, protože to je „spíše ženská práce“. Politik, který ODS označuje za „stranu kaviáru a šampaňského“, kde se politika tvoří na luxusních jachtách a golfových hřištích, se diví, proč všichni tolik nadělají kvůli botičkám od Diora, které měla na sobě jeho dcera při křtu: „Vždyť ani tolik nestály, nějakých sedmnáct stovek.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].