Učí se Klempíř u Šimkovičové, jak kultuře zakroutit krkem?

Poslední lednový pátek přijal v Praze ministr kultury Oto Klempíř svou slovenskou kolegyni Martinu Šimkovičovou. A ohlásil, že s ní na schůzce „s radostí obnovil zamrzlé vztahy“. Ty vztahy byly z českého pohledu několik let zamrzlé právě kvůli Šimkovičové: od svého nástupu do Ficovy vlády se už třetím rokem snaží likvidovat tamní svobodnou kulturu a pro valnou část společnosti její arogance reprezentuje to nejhorší z aktuální vlády slovenského premiéra.

Právě tuhle tvář Šimkovičové připomíná jiná reakce z českých oficiálních míst, která přišla pouhé tři dny po její návštěvě. Galerie hl. města Prahy (GHMP) v Domě fotografie otevřela výstavu Slobodná národná galéria. Popis jedného zápasu, kterou pro městskou instituci připravili ti, jichž se macešský vztah Šimkovičové ke kultuře bezprostředně dotknul. Lidé vyštvaní ministryní ze Slovenské národní galerie (SNG), jejíž osud se stal jedním ze symbolů současného posunu sousední země od demokracie k autoritářství a od Západu na Východ.

Aktivistický projekt solidarizující se slovenskými kolegyněmi a kolegy má pro GHMP po nedávných českých volbách pochopitelně svá rizika. Galerii sice financuje magistrát, na jehož liberální kulturní politice se zatím nic nezměnilo. Výstavní program instituce je ale podporován grantem ministerstva kultury, jehož šéf dává od nástupu do funkce najevo, že s pomocí podobným aktivitám u nás do budoucna nikdo nemá počítat.

Ředitelka GHMP Magdalena Juříková si je toho vědomá a když má odpovědět na otázku, co bude dělat, pokud galerii ministr „za trest“ rozpočet skutečně oseká, dlouze se nerozmýšlí: „Podpora od ministerstva na letošní rok zatím zveřejněna nebyla, ale pokud bychom o ni přišli, budeme se snažit výstavy ufinancovat jinými cestami.“ A šéfkurátorka Helena Musilová, která je pod čerstvou slovenskou výstavou podepsaná jako domácí spojka, k tomu dodává: „Nesmíme k tomu mlčet. Příběh slovenského vzdoru je inspirací i pro nás, tak uvidíme.“