Sobotka už se možná chce jen zapsat do historie

Premiér Bohuslav Sobotka se evidentně cítí být na koni. Poté, co tlačí z vlády Andreje Babiše, odmítl i několik jeho kandidátů na nového ministra financí. Nejprve jeho dosavadní náměstkyni a pravé ruce Aleně Schillerové vytkl, že se jí podřízená Finanční správa dostatečně nevěnovala problematice korunových dluhopisů a že je de facto prodlouženou rukou šéfa ANO. Ale tím to neskončilo.

Sobotka hraje svoji životní partii, nicméně moment, kdy odmítá další a další nominanty hnutí ANO na finance, již nemusí být pro veřejnost srozumitelný. Důvody, kterými to vysvětluje, tedy úzké spojení s hnutím ANO, resp. s jeho šéfem, mohou na veřejnost uvyklou na řadu korupčních afér působit jako zástupné, respektive malicherně. Premiér se tak velmi snadno může dostat do pozice, kdy ho bude větší část lidí vnímat jako politika, který vládní krizi zbytečně natahuje.

Což by mohlo vést k tomu, že ČSSD uteče několik procent voličů, zatímco ANO, jež se nyní naopak snaží tvářit konstruktivně, to nijak výrazněji nepoškodí. Z oslabování sociální demokratů pak můžou těžit menší strany. Je samozřejmě možné, že Sobotka už nějaký čas nevěří, že by s preferencemi mohl jakkoliv pozitivně pro ČSSD zahýbat. Jeho tlak vypudit z financí ANO za každou cenu by tak mohl dávat logiku.

Sobotka je přesvědčený, že spravedlivě došetřit problém odcházejícího šéfa stání kasy může jen člověk mimo struktury jeho hnutí; ať ho to stojí jakékoliv politické body. A současným tažení se může chtít zapsat do politické historie jako někdo, kdo se - byť na poslední chvíli - pokusil aspoň zatáhnout za záchrannou brzdu.