Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Rychlé šípy zkoušejí stavět stroj času

Dokázali bychom si představit, jak Mirek Dušín a jeho parta hrají Dračí doupě?

„Rychlé šípy jsou i osmdesát let od svého vzniku stále živé a relevantní,“ píše historik komiksu Pavel Kořínek v jedné ze studií uzavírající výroční sborník Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství. Při čtení příběhů od současných českých autorů se však tohle zvolání zdá příliš optimistické.

Rychlé šípy - od jejichž prvního dílu právě uplynulo 80 let - jsou ikonou českého komiksu s řadou inkarnací: od televizního seriálu Hynka Bočana z konce šedesátých let až po fanouškovské slash fikce (zaměřené na romantické vztahy mezi hrdiny) šířené na internetu. Je to úspěšná lokální popkulturní značka, která se sice neproslavila v zahraničí jako američtí Avengers, francouzský Tintin nebo japonský Astro Boy, ale u nás ji zná a má k ní vztah (téměř) každý. Pokusy o návrat k osvědčené klasice jsou proto logické.  Výsledkem sborníku je ovšem spíš zjištění, jaká propast nás od světa Mirka Dušína a jeho party dělí.

Utopický komiks

K pozvednutí praporu legendy českého klubáckého komiksu oslovil autory zmíněný editor sborníku Prokůpek. Tvůrci zachovali původní velký časopisecký formát a dělení na jednostránkové, někdy volně navazující epizody. V celkem čtyřiceti příspěvcích se sešly živoucí legendy, jako je kreslíř klasických kreslených seriálů z časopisu ABC Jiří Petráček, se současnými hvězdami typu Vojtěcha Maška, Jiřího Gruse nebo Nikkarina i novými talenty, mezi něž patří Karel Osoha nebo Kateřina a Zuzana Čupovy.

Jen málo autorů však na Foglara přímo navázalo – což těžko překvapí, když si uvědomíme, jaký materiál komiksové Rychlé šípy nabízejí. Příběhy, kde správní a čestní kluci učí čtenáře, že nemají pít na třešně, dnes málokdo bere vážně. Jméno Mirek Dušín se ostatně s mírnou nadsázkou používá jako označení pro někoho, kdo všechny kolem obtěžuje bezmeznou poctivostí. Rychlé šípy jsou zkrátka idealistický komiks, navíc idealistický komiks z jiné éry.

Je pravda, že Foglarův seriál byl ve své době u mladých chlapců mimořádně populární i aktuální. Prokůpek ve studii píše: „Rychlé šípy byly především prezentovány jako vzorový čtenářský klub a jejich aktivity měly inspirovat a nenásilně kultivovat členy klubů skutečných. A protože se mladí recipienti dokázali s protagonisty komiksu snadno ztotožnit a protože toužili prožívat se svými kamarády podobné příběhy, scenáristovy didaktické ambice se skutečně naplňovaly.“

Seriál vznikl v roce 1938, na samém počátku války. Jeho příběhy byly ve své době současné a reagovaly na tehdejší společenské novinky a trendy. Členové klučičího spolku modelařili a sbírali známky, chodili na kluziště a pořádali závody na kole. Komiks odrážel každodenní život kluků ve městě i aktivity mládežnických hnutí. Když se ale zeptáme, jak by mohly životné příběhy Foglarových hrdinů vypadat nyní, máme neodbytný pocit, že Rychlé šípy do současnosti nepatří.

Dokázali bychom si představit, jak Mirek Dušín a jeho parta hrají Dračí doupě a pak řeší záhadu monstra řádícího v jejich okolí, jako to dělají hrdinové amerického seriálu Stranger Things? Akceptovali bychom příběh, kde Šípy tisknou fanzin, loví s mobily v rukou Pokémony, nahrávají youtuberská videa nebo v ulicích trénují parkour? Rozhodně ne snadno. Rychlé šípy zůstaly dodnes spojené se stavěním kluboven, tábořením a odhalováním tajemství tajuplných pražských čtvrtí.

Ironie a nostalgie

I pro vybrané tvůrce je snadnější vnímat hrdiny jako trochu zaprášené rodinné stříbro, které můžeme přesazovat do různých kontextů, ale vždycky zůstane starožitností - jako když se Rychlé šípy v jednom z příběhů ocitnou na sídlišti se svými hláškami „U Joviše“ a „Himbajs“. Další autoři je posílají na Divoký Západ, do budoucnosti nebo do komunistického lágru, ale vždy jim ponechají jejich ikonické hlášky a způsob chování.

Někteří autoři sice berou do hry, že Rychlé šípy jsou popkulturní fenomén, k němuž patří také sám Foglar - stejně jako odstup, ze kterého se na jejich dobrodružství díváme. Jiné příběhy se soustředí na vedlejší postavy a ukazují příběhy hrdinů z jiných,  často podvratných úhlů.  Jenže i v těch nejlepších pokusech - jako je Grusova sociální sonda do každodenního života rodičů Jarky Metelky nebo Nikkarinův příběh o setkání Šípů s knihou kouzel - je znát ironický nadhled a nostalgie. A v těch horších se pak Foglarovi hoši prostě jen ocitají někde, kde už na první pohled nemají moc co dělat.

Když se vrátíme ke zmíněným značkám, zjistíme, že se bouřlivě vyvíjely a adaptovaly na vkus publika. Frank Miller v osmdesátých letech změnil maskovaného superhrdinu Batmana na noirového „temného rytíře“ topícího se v depresích moderního velkoměsta. Také Avengers, které sledujeme na plátně ve marvelovských blockbusterech, nejsou titíž hrdinové, které v šedesátých letech stvořil Stan Lee. Například ze stereotypního afrického kmenového vůdce Black Panthera dokázali tvůrci filmu udělat emancipovaného afrofuturistického superhrdinu, jehož příběhy rezonují se současnými problémy Afroameričanů.

Nakonec se tak můžeme ptát, zda to není právě sama nostalgie křížená s ironií, jež hraje zásadní roli v tom, proč nás příběhy Rychlých šípů přitahují. A sborník tak provokuje právě k otázce, nakolik je jejich fikční vesmír vzdálený tomu našemu a jaké gravitační síly by nám ho mohly přiblížit, aby fungoval i sám o sobě.

Za vzor by pak mohlo posloužit vydavatelství Archie comics, jež od čtyřicátých let vydávalo příběhy o partě středoškoláků z amerického maloměsta. Rovněž byly čím dál nostalgičtější a naivnější, ale v novém tisíciletí vydavatelství změnilo směr a přidalo temnější motivy. Z dnešní podoby Archieho pak vychází úspěšný televizní seriál Riverdale, který dobře ukazuje, jak se poetika komiksů proměnila.  Riverdale je stylový mix teenagerských seriálů jako Beverly Hills 90210 s mysteriózní krimi, která svou atmosférou připomíná Městečko Twin Peaks. Dospívající hrdinové tu zjišťují, že svět kolem nich je plný temnoty, a temnotu objevují i sami v sobě.

Autor je kulturní publicista

Tomáš Prokůpek (ed.): Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství  Akropolis, 152 stran

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].