Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Kultura

Maloměstský autobusák Paterson je Jarmusch, který dospěl. Aha!

(Nejen) filmové vývary z letošního ročníku karlovarského festivalu

Paterson
Paterson

Americký režisér Jim Jarmusch si u určitého segmentu publika vybudoval kultovní pověst autora nezávislých, až zenově ponorných filmů. Mluví se v nich pomálu, v dlouhých pauzách a význam často spočívá na lehce vychýlených detailech, jež jsou rozeseté po rozpoznatelných, ale podobně vychýlených žánrových polích. Od westernu (Mrtvý muž) přes gangsterku (Ghost Dog – Cesta Samuraje) po film o upírech (Přežijí jen milenci).

Jarmuschův nejnovější snímek Paterson, uvedený v soutěži festivalu v Cannes a nyní v karlovarské sekci Horizonty, už je zcela výhradně „o detailech“. O takových, z nichž se skládá obyčejný život jednoho řidiče autobusu jménem Paterson v městě Paterson v New Jersey. Z téhle perspektivy je Paterson v podstatě film „o ničem“.  Jarmusch však dokazuje, že i natočit dobře „o ničem“ je svého druhu umění.

Tedy řekněme si na rovinu, že ani Paterson (stejně jako žádný jiný Jarmuschův film) není další Ghost Dog. Snímek z roku 1999, ke kterému se upíná zrak a míra všech jarmuschovců. Nejde však jen o přímý souboj. Ghost Dog má intenzitu samurajského kódu - a Jarmusch v něm s čichem pro eklekticismus globální kultury a atraktivní prolamování žánrových hranic propojil gangsterku s hip hopem amerických Wu-Tang Clan.  Paterson má intimitu každodennosti. A poměřovat filmy vedené zcela jinou vnitřní energií není užitečný interpretační klíč, jakkoliv jsou si hrdinové v lecčems podobní.

https://www.youtube.com/watch?v=vWHA1lcjUt4

Oba jsou spokojení se svým životem. A oba se dostanou do bodu, kdy musí znovu najít svoji rovnováhu. S tím rozdílem, že nájemný vrah Ghost Dog musí bojovat o vlastní život a se svým vlastním vnitřním kódem, zatímco řidič Paterson (Adam Driver aka Kylo Ren) se v klidu svého maloměsta musí vyrovnat s tím, že mu jeho pes Marvin roztrhal notes, do nějž si zapisoval rozvolněné básně.

V nich se odráží okolní svět i vztah s milovanou těhotnou ženou, s níž žije v domku na předměstí. Každý jeho den je stejný. V šest patnáct se budí do práce, políbí ženu, sní tutéž snídani a do tří pak řídí autobus číslo 23 po ulicích města proslulého básníky Williamem Carlosem Williamsem a Allenem Ginsbergem. Večer vyvenčí anglického buldoka a zajde si na jedno pivo do baru, kterému vládne impozantní barman Doc - a občas se tu odehrávají velká milostná dramata, jež nabídnou perspektivu i jeho vlastnímu životu. Jeho žena mezitím nechává propuknout svá kreativní nutkání. Skrze dekorování bytu, skrze flirtování s představou kariéry zpěvačky country i skrze pečení pro farmářský trh.

Paterson se má fajn. A není to naučená „americká“ fráze maskující mizérii a stres. Jarmusch obrací hodnotová znaménka typická pro drama z maloměsta. Jednotvárnost a monotónnost ve většině filmů tohoto žánru značí ubíjející rutinu bez naděje a radosti. Pro Jarmusche je rutina klidem existence. Přitom ani nefetišizuje život pracující třídy z pozice privilegovaného intelektuála - i když realitu autobusáka, který financuje umělecké fantazie své ženy, vybaví jistou dávku nepřiměřeného romantismu.

Zásadní jsou tu každopádně setkání a bezvýznamné detaily plné významu. Zápalky značky Ohio Blue Tip můžou poprvé připálit cigaretu ženě, kterou muž miluje. Díky nim tak zažije pocit, který se nikdy nebude opakovat; jsou nejlepší, umožní vzplanout. Hlubší smysl je možné najít v ubíhajících chvílích, v krátkých zastaveních, v nečekaných setkáních, ať je to rapper ve veřejné prádelně, malá dívka rovněž skládající básně nebo japonský turista-poeta, který na každou obyčejnou odpověď na každou svou obyčejnou otázku významně vykřikne: Aha!

V jistém ohledu je tak Paterson Jarmuschem, který dospěl. Je možné hledat smíření a vnitřní klid ve východní filosofii a stát se ve své fantazii samurajem, nebo je možné najít jej ve vlastním životě. Ve společnosti a v době, která je naprogramovaná na ambice. Nechtít víc a být spokojený s tím, co člověk má. I když je to sakra těžké. Aha!

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].