Kina v létě: Láska na mnoho podob, lidská i zvířecí

V květnu a červnu se otevřela po dlouhých osmi měsících kina a distributoři vypustili do nabídky desítky titulů, v jichž jejich množství je poměrně snadné se ztratit. Vybíráme tedy pět tipů, na co si během léta zajít do kina. Od uhrančivého muzikálu přes normalizační komedii po formálně jedinečný život jedné prasnice a její rodiny.

Annette (premiéra 8. 7.) Francouzský režisér Leos Carax je jedním z mála autorů, jehož filmy si zaslouží ohlašovat s vykřičníkem. Natočil sice od svého debutu v roce 1984 jen pět celovečerních titulů, ale každý z nich je výjimečný. Ať už dopadne na sto procent, nebo ne. Když chlapec potká dívku měl premiéru v Cannes a uvedl Caraxe na scénu jako jednoho z vizionářů francouzské kinematografie, jehož emotivní, vizuálně uhrančivé filmy oslnily kritiku a přitahují skalní vyznavače. Na téma osudové lásky a odcizení navázal o dva roky později Zlou krví. Třetí film v pořadí, velkolepí Milenci z Pont-Neuf, měl být vrcholnou syntézou obou předchozích, ale propadl divácky i kritiky. A Carax se stáhl na osm let do ústraní. V roce 1999 se vrátil se snímkem  Pola X. Poté následovala pauza třináct let, ale na jejímž konci byly magické Holy Motors - oslava možností filmového média, jíž se Carax vrátil triumfálně do Cannes. Letošní ročník tohoto festivalu právě v úterý zahájil jeho první snímek v angličtině, mysteriózní muzikál Annette. V hlavních rolích Adam Driver a Marion Cottilard. Znovu romance a znovu příslib velkého filmového vykřičníku.

Black Widow (premiéra 8. 7.) Bude, nebude, bude, nebude, bude. Jeden nejodsouvanějších filmů pandemického roku je pokusem Marvelu nezaspat dobu a dát ve svém „filmovém univerzu“ výraznější sólo prostor ženským hrdinkám. Z davu tak byla vyčleněna Natasha Romanoff aka Black Widow (Scarlett Johansson). Příběh se soustředí na její tajemnou minulost, která ji nečekaně dohnala. Typicky pro současné globální blockbuster se musí vydat na cestu po celé zeměkouli – rozuměj všech potenciálně zajímavých trzích. „Překvapivě dobrodružné,“ píše NME. „Uspokojivý mix svalů a emocí,“ dodává Time Out. „Nečekaně možná nejméně typicky avengerovský film z celé série,“ uzavírá BBC.

Chyby (premiéra 15. 7.) Okresní přebor,Most!, Čtvrtá hvězda,Trpaslík. Režisér Jan Prušinovský se za poslední dekádu etabloval jako výrazný autor televizních, veskrze komediálních seriálů. Držitel Českého lva za sociální drama Kobry a užovky si svým nejnovějším filmem vyzkoušel žánr vztahové romance, do které se vloudí chyby z minulosti. Snímek vypráví o nečekaném vztahu zrozeném z jedné společné noci mezi živelnou prodavačkou z maloměsta a spíš tichým pokrývačem. Ze sexu by mohla být i láska na trvalo, kdyby… V hlavních rolích Jana Gajdošíková a Jan Jankovský. Jan Prušinovský aktuálně natáčí v Německu další film – road movie komedii o dvou bratrancích, kteří se vydají na závod F1, Velkou cenu Španělska.

Okupace (premiéra 5. 8.) Československá normalizace je pro tuzemské autory stále poměrně těžký oříšek. Podařené pokusy reflektovat potemnělou kapitolu dějin, kdy se znovu ukazovalo to nejhorší i to nejlepší z národní povahy, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Přes možná nečekaný žánr komedie na to zkouší jít debutující režisér Michal Nohejl. Rozbuškou děje je chvíle, kdy na oslavu v nejmenovaném divadle nakráčí nezvaný host v podobě ruského vojáka – tedy okupanta a za normalizace pro mnohé Čechoslováky nepřítele číslo jedna. Autory scénáře jsou spisovatel Marek Šindelka a autor komiksů, scenárista a aktuálně debutující režisér Vojtěch Mašek. V hlavních rolích Martin Pechlát, Tomáš Jeřábek, Antonie Formanová, Otakar Brousek a Cyril Dobrý.

Gunda (premiéra 12. 8.) V hlavní roli prasnice a skupina jejích potomků. A k tomu jednonohá slepice a stádo krav. Černobílý snímek Gunda ruského režiséra Viktora Kossakovského, rodáka z bývalého Leningradu, je intimním pohledem do života hospodářských zvířat na jedné farmě. Kossakovskému se daří vtáhnout diváka do unikátního světa „jiných bytostí“. Sleduje každodenní rutinu rodiny prasnice Gundy, která dohlíží na své hrající si děti i na svoje teritorium. Film zachycuje její rytmus, její prožívání reality bez zásahu člověka. Kossakovskij jde ve formálně novátorském snímku filosoficky podobnou cestou jako například autoři dokumentu Moje učitelka chobotnice. Decentralizuje člověka – tady chybí zcela – a snaží se ukázat, že i jiné rozměry existence a vnímání světa než ty lidské mají svoji nepopiratelnou hodnotu. Nabízí nový pohled na známé. I zdánlivě obyčejné prase není jen budoucí flákota na talíři, ale může mít bohatý vnitřní život a osobnost.