Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Kultura

Jihlavská kavárna: Berdych a prezident osvoboditel

Výběr z nevšedních zážitků na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě

Zákon Helena
Snímek Petry Nesvačilové Zákon Helena vypráví o policistce, která před lety odhalila Berdychův gang.

Než se naplno přesuneme do Jihlavy, zůstaňme ještě na chvilku v Praze. V pondělí a úterý v Rudolfinu zahájilo koncertní sezonu sdružení Collegium 1704. O něm a hlavně jeho dirigentovi Václavu Luksovi jsem v Respektu psal loni na jaře, tak jsem si chtěl ověřit, jak ve své bohulibé a Boha oslavující práci pokročili. Provedení Monteverdiho Mariánských nešpor mě ujistilo, že vyšperkovávat se dají i věci, které vypadají, že už se zlepšovat ani nedají. Nejsem žádný expert, co se interpretace barokní hudby týče. Čili mi nezbývá než věřit progamu, že totiž „naprosto fascinující jak pro zpěváky, tak pro posluchače jsou koloratury tří tenorů ve třetím koncertu Duo seraphim na slova ,Sanctus, sanctus, sanctus Dominus Deus Sabaoth´, které zvláště dobře vyniknou, jsou-li pěvci na pódiu náležitě rozestavěni.“ V Rudolfinu rozhodně vynikly, to jsem poznal i jako laik. Neboť pan tenor chvíli zpíval své „Maria“ ze zákulisí a chvíli z balkónu. Tahle ozvěna opravdu připomínala - jak si Claudio Monteverdi (1567–1643) přál – dialog s mořem šplouchajícím někde v dálce. Aplaus za to Luks se svým Collegiem sklidil asi dvacetiminutový. Ve stoje. Všechno jim klaplo do nejmenšího detailu.

1

Reklama
Reklama

To jubilejní dvacátý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě začal v úterý v méně vypiplaném stylu. Když měla v osm večer celou akci zahájit divadelní skupina Vosto5 v Domě kultury a odborů, půlka diváků ještě v předsálí stála frontu na lístky. Tak se holt začalo s půlhodinovým zpožděním. Což nejvíc odnesla právě „vostopětka“ se svými hosty, protože ceremoniál pojala v rámci svých experimentálních tendencí experimentálně a do sálu ho přímým přenosem vysílala skrz kamery z ulice. Kde pršelo a byla zima. Moc pěknou řeč měl pan starosta, který zakladateli a stávajícímu šéfovi přehlídky Markovi Hovorkovi během jednoho z dialogů sdělil, že za těch dvacet let se kvůli festivalu ve městě vlastně zas tak moc nezměnilo, protože dnes rekonstruovaná kina tu byla i před ním. Omluvme tuto nevlídnost právě nevlídnými klimatickými podmínkami. Ostatně ošklivý dojem hned vzápětí napravil prezident osvoboditel Tomáš G. Masaryk, který během technické pauzy ze záznamu divákům sdělil, že jim přeje pokoj. Drbal se při tom nervózně na noze, ale stejně působil nesrovnatelně uvolněněji a přívětivěji než… No jak říká Petr Pithart, vy víte kdo.

otvor

Jinak to byl povedený přenos a vůbec večer. Koneckonců celý si ho ze záznamu můžete pustit zde. Došlo při něm i na nečekané setkání s místním opilcem, hejtmanem (ten byl střízlivý) a mým kolegou Erikem Taberym (ten si dával první pivo). Erik předával Cenu Respektu, kterou si letos po redakčním hlasování vysloužila reportérka České televize Markéta Dobiášová za reportáž Obchod s nadějí. O téhle kauze kupčení s léčbou kmenovými buňkami psal kolega Martin Uhlíř zde. Přiznávám, že i mě ohromilo, jak paní Dobiášová vypadala při předávání ceny svěže, když teprve před necelými dvěma týdny porodila, aby se nyní odebrala na zaslouženou mateřskou. Tipuju, že o sochu astronauta, jíž obdržela, bude doma časem tahanice. Z obýváku do dětského pokojíčku a zase zpátky.

2

Zahajovací projekce filmu Zákon Helena následující po ceremoniálu se pan šéfredaktor Tabery neúčastnil, neboť se spolu s dalšími nepočítanými diváky nevešel do beznadějně plného sálu. Snímek Petry Nesvačilové vypráví o policistce, která před lety odhalila Berdychův gang, aby se teď, když byl jeho šéf předčasně propuštěn na svobodu, vyrovnávala se svou minulostí i současností. Opravdu nemám moc v lásce dokumenty, kde autor na kameru odhaluje své vnitřní pochody, zvlášť když jako v tomto případě po čase dochází k předpokládatelnému zjištění, že mu čas trávený v přítomnosti lidí, kteří si odseděli tresty za mlácení, únosy a vydírání, není moc příjemný a že se jich bojí. Nicméně Nesvačilové se i díky tomuto vpravdě upřímnému přístupu podařilo vyhmátnout důležitou věc: o co vzdálenější je nám tenhle svět, o to je bližší policistům. Nejen těm, kteří podrazili kolegyni Helenu Kahnovou a za úplatu spolupracovali s Berdychem. Ale i právě Kahnové, která se těšila na Berdychovo propuštění a dnes s ním chodí na psí cvičák. Jak to bylo vytetované na ruce sympatického gangstera Káji: vlevo je zlo, vpravo dobro a mezi tím docela velký prostor. V něm se pohybuje Petra Nesvačilová a většina z nás, zatímco extrémní okraje obývají lidé jako Berdych, Kahnová a Kája. Není divu, že si spolu mají o čem povídat a rozumí si víc než my jim.

Čeští dokumentaristé se málo orientují ve světové tvorbě, říká ředitel ji.Hlavy

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jan H. Vitvar

redaktor, Kultura

Jan H. Vitvar
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1579
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte