Tchajwanci vědí, co chtějí. Nebavit se pořád jenom o Číně

Ostrovy tchajwanského okresu Ťin-men leží jen pár kilometrů od čínských břehů. Oblast je proslulá výrobou nožů – a to přesto, že se tady nikdy netěžila železná ruda. Navzdory tomu, že obyvatelé ostrovů nejsou žádní alchymisté, zdrojů je tady dost. Potřebnou surovinu obstarává práce se zbytky dělostřeleckých granátů, které sem v průběhu let 1958–1978 vytrvale posílala přes moře Čína. Dvacet let trvající ostřelování souvisí s jednou z „krizí“ v Tchajwanském průlivu provázejících fakt, že Čína od konce čtyřicátých let minulého století zkouší získat zpět kontrolu nad územím, které dodnes považuje za svou vzbouřeneckou provincii. Dnes si turisté na ostrovech na dohled čínskému pobřeží mohou koupit raritní nůž z jedné ze statisíců bomb, které na ostrov za tu dobu dopadly.

Napjatý vztah s Pekingem je už desítky let neodmyslitelnou součástí společenské i politické reality na Tchaj-wanu. Dvojnásob to platí právě teď, kdy zemi čekají prezidentské a parlamentní volby. Plánují se na druhý lednový víkend a provází je stoupající napětí mezi čtyřiadvacetimilionovým Tchaj-wanem a druhou největší ekonomikou světa – miliardovou Čínou. Geopoliticky klíčové volby teď možná trochu zastiňuje konflikt v Gaze a válka na Ukrajině, ale Tchajwanci 13. ledna rozhodnou mimo jiné právě o tom, zda a jak se jejich postoj k Číně změní. Společnost je v tomhle směru čím dál pestřejší: mladé voliče, kteří vstupují na politickou scénu, přitahují kromě velkého souseda i další, neméně zásadní témata. Třeba krize bydlení, rostoucí ceny potravin nebo energetická nezávislost.

Karneval ve stínu Číny

Atmosféra voleb na Tchaj-wanu připomíná ze všeho nejvíc karneval: na velkých pódiích kandidáti promlouvají k tisícihlavým davům, z reproduktorů se line taneční hudba a publikum mává transparenty a pestrobarevnými vlaječkami. Prezidentští kandidáti vycházejí do ulic a v osobním kontaktu prosí o hlasy, někteří vyrážejí do akce na motorkách a v autech, doprovázeni spolustraníky a podporovateli. Před volbami ožívají nejen ulice Tchaj-peje a dalších měst, ale i debaty přátel nebo hovory u rodinné večeře. Pro většinu obyvatel Tchaj-wanu jsou volby skutečným svátkem a svědčí o tom i vysoká volební účast.

Není se čemu divit – mnozí Tchajwanci si stále pamatují období totality za vlády prezidenta Čankajška a jeho nacionalistické strany Kuomintang. Pod vládou této strany na Tchaj-wanu platilo téměř čtyřicet let stanné právo – Čankajšek až do své smrti na konci osmdesátých let věřil, že se mu jednou podaří vrátit do Číny a převzít v ohromné zemi moc od komunistů, se kterými ve čtyřicátých letech prohrál občanskou válku a uprchl právě na Tchaj-wan. Přísný vojenský režim začal uvolňovat až jeho syn Ťiang Ťing-kuo – ten také postupně navázal kontakt s čínskými lídry. Poprvé šli lidé na Tchaj-wanu k demokratickým volbám až v roce 1996 (uspořádal je a vyhrál Li Teng-chuej z Kuomintangu, politik, jenž je díky svému posunu od radikálních „otců“ dnes označován za otce místní demokracie).  

Od té doby je vztah s Čínou neodmyslitelným tématem každé kampaně. A v jádru leží otázka, zda spolupráci posilovat, nebo se jí naopak bránit. Peking legitimitu tchajwanské vlády neuznává a hrozí zásahem v případě, že by se země rozhodla vyhlásit formální samostatnost. To Tchaj-wan zatím neudělal: není členem OSN a ve většině zemí světa nemá ambasádu – pouze neoficiální reprezentativní mise (v Česku má Tchaj-wan třeba Hospodářskou a kulturní kancelář).

Zároveň je tento ostrov ekonomicky silně provázaný s Čínou do té míry, již lze označit jako závislost. Čína je jeho největším obchodním partnerem. Vztahy mezi Tchaj-pejí a Pekingem se současně v posledních letech viditelně zhoršují – Peking zostřuje své výhrůžky, při návštěvě bývalé předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi v roce 2022 uspořádala Čína v okolí ostrova vojenské cvičení, při němž se střílelo ostrými náboji a simulovalo se obklíčení ostrova.

„To vyústilo v několikadenní faktickou blokádu, což je podle mezinárodního práva akt války,“ připomíná souvislosti Simona Fantová, sinoložka z týmu Sinopsis, zabývajícího se dlouhodobě analýzou vztahů Číny a zbytku světa. A Peking se pokouší zastrašovat obyvatele Tchaj-wanu i teď, před volbami. Využívá k tomu mnoho nástrojů – jako třeba rozsáhlý dezinformační útok. Tchajwanské úřady v tomto týdnu oznámily, že ve svém vzdušném prostoru zaregistrovaly od začátku prosince více než 25 čínských výzvědných balonů. Čína je aktivní a dává to smysl: podle předvolebních průzkumů půjde o nejvyrovnanější souboj v historii Tchaj-wanu, takže šance ovlivnit výsledek může být poměrně velká.

Případná čínská invaze na Tchaj-wan – nebo jiný pokus o převzetí moci – samozřejmě znamená problém pro celou planetu. A nejen v symbolické geopolitické rovině. Svět by pravděpodobně vzápětí pocítil vážný nedostatek v oblasti dodávek klíčového tchajwanského zboží: čipů. Asi 60 procent veškeré světové produkce pochází z Tchaj-wanu. V těch vůbec nejvyspělejších čipech pak region hraje absolutní prim – stojí za 90 procenty jejich světové produkce. Nejsou to ale jen čipy, které dělají technologicky vyspělý Tchaj-wan extrémně důležitým pro světový průmysl (připomeňme zde významnou roli na poli produkce elektroniky a sofistikovaného strojírenství). Tchajwanský průliv je navíc místem, kterým proplouvá asi polovina veškerého světového lodního nákladu. Pokud by Čína zahájila třeba blokádu Tchajwanského průlivu, nebo by na zemi přímo zaútočila, způsobilo by to problémy v globálním dodavatelském řetězci.