Školství nezná, ale má dobrou pověst jako vyjednavač a nelze ho nemít rád

Je 30. června a na ministerstvu školství, kousek od pražského Malostranského náměstí, se odehrává poněkud netypický pracovní den. V budově se totiž nacházejí dva ministři školství a na recepci je potřeba vyjasnit, za kterým z nich každá z návštěv zrovna jde. „Takže za novým?“ směje se hlídač a ukazuje cestu do provizorní „kanceláře“ umístěné hned za vstupem do budovy. Tady nad hromadou papíru a barevných grafů, které znázorňují pracovní strukturu ministerstva, sedí už druhý den třiašedesátiletý Vladimír Balaš (STAN). A při podání ruky se omlouvá, že snad už příště se rozhovory budou odehrávat v kanceláři ministra, ve které si momentálně balí věci jeho spolustraník Petr Gazdík.

Pohyby na ministerstvu školství jsou důsledkem zemětřesení ve vládním hnutí STAN. Poté, co se rozhodl Gazdík z funkce ministra školství předminulou neděli rezignovat, protože vyšlo najevo, že se stýkal s obviněným v kauze Dozimetr, podnikatelem Michalem Redlem, rozběhla se uvnitř hnutí diskuze o jeho nástupci. Hledání skončilo tuto středu, kdy právníka a pražského politika Vladimíra Balaše do funkce od 1. července jmenoval prezident Miloš Zeman.

Někoho zevnitř

Každý politický příběh je ojedinělý, nicméně Balaš zažil od minulého podzimu ve své politické kariéře naprosto zásadní obrat. Ze sedmého místa na společné kandidátce PirSTAN přeskákal koaliční kolegy a do Poslanecké sněmovny se nečekaně dostal jako třetí s počtem více než dvaceti tisíc preferenčních hlasů. Do té doby se mu angažmá v nejvyšších patrech politiky nedařilo: neúspěšně kandidoval do Senátu i sněmovny. Působil tak především na komunální úrovni – nejprve jako nestraník za ODS v devadesátých letech, v roce 2014 uspěl ve volbách do zastupitelstva na Praze 6 právě za hnutí STAN (ale z rodinných důvodů do funkce nenastoupil).

K překvapivému úspěchu ve sněmovních volbách se nyní přidala souhra zmíněných okolností, kvůli kterým vedení STAN muselo během necelých dvou týdnů najít Gazdíkova nástupce. Jak členové hnutí popisují, k zvážení byly dvě možnosti – podívat se po odborníkovi mimo stranické struktury (nejčastěji padalo jméno předchozího ministra školství Roberta Plagy), nebo naopak vybrat politického reprezentanta STAN. A jelikož jednoho nestraníka už hnutí ve vládě má, Josefa Síkelu na postu ministra průmyslu a obchodu, rozhodlo se jít druhým směrem.

Starosty od loňského podzimu provází série problémů– ať je to aktuální kauza Dozimetr, několikaměsíční pobyt Jana Farského ve Spojených státech během poslaneckého mandátu, nevysvětlené půjčky od kyperské firmy Věslava Michalíka nebo kontroverzní sponzoři hnutí. I proto se stranické vedení rozhodlo ukázat, že má schopné politiky, kteří zvládnout takto nečekanou situaci. „Dohodli jsme se, že chceme někoho zevnitř hnutí, nejlépe ze Senátu nebo sněmovny,“ potvrzuje senátor Petr Holeček, člen předsednictva hnutí.

Minulý týden tak předseda Vít Rakušan oslovil naráz několik členů s nabídkou stát se novým ministrem školství. V médiích se spekulovalo například o proděkanu liberecké pedagogické fakulty Janu Berkim, starostovi Mnichova Hradiště Ondřeji Lochmanovi, bývalém šéfovi Akademie věd ČR Jiřím Drahošovi nebo o Viktoru Vojtkovi z Českých Budějovic. Většina z oslovených ale nabídku odmítla. Někteří argumentovali rodinnými důvody, část se obávala tak velké výzvy v začátcích politické kariéry. Zpočátku nabídku odmítl i Vladimír Balaš - místo sebe navrhoval už zmíněného Roberta Plagu coby většího experta na vzdělávání, za kterého ministerstvo i podle odborné veřejnosti fungovalo dobře. Nakonec však kývl. Jak řekl Respektu, chtěl pomoct Rakušanovi zaplnit uvolněné místo a vyřešit krizi hnutí.

Balaš nabídku dostal mimo jiné proto, že byl u Starostů součástí programového týmu expertů na vzdělávání, když se psal volební program a programové prohlášení vlády. Jeho hlavní specializací je však české a mezinárodní právo,  ve sněmovně doposud fungoval v ústavně-právním výboru. Sám přiznává, že oblast školství do jmenování sledoval pouze z dálky jako vysokoškolský pedagog nebo dříve univerzitní manažer, když v roce 1993 spoluzakládal plzeňskou právnickou fakultu.

Podle vedení STAN ovšem dokáže Balaš oproti velké dalších části oslovených také zvládnout české předsednictví v Radě EU, které vládu Petra Fialy od 1. července čeká. Ministr školství totiž musí během něho mimo jiné odřídit několik zasedání Rady pro vzdělávání, mládež, kulturu a sport, kde sedí ministři školství z ostatních členských států. A Balaš nejenže mluví plynně anglicky, což stále není v politických stranách samozřejmostí, vyzná se díky svému profesnímu zaměření také v orgánech Evropské unie a zároveň má zkušenosti z podobných formátů, když například zastupoval Česko při zahraničních investičních sporech nebo pracoval u Stálého rozhodčího soudu v Haagu.

Starostové ho proto považují za schopného manažera a vyjednavače. „Mohu potvrdit, že i díky jeho vyjednávacím schopnostem dostala plzeňská právnická fakulta tenkrát akreditaci, ačkoliv se zbylým fakultám v Brně a v Praze úplně nelíbilo, že by mohly mít konkurenci,“ říká soudce Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, který s Balašem stál u zrodu nové akademické instituce - a oproti pozdějším letům měla za jejich působení plzeňská práva pozitivní reputaci (to se změnilo za Balašova nástupce Milana Kindla, kdy vypukla plagiátorská aféra a skandál s podvody v procesu udělování akademických titulů i přijímacího řízení).

Byl to právě Balaš, který v počátcích fakulty podle tehdy přítomných sehnal zahraniční pobyty pro studenty i mezinárodní kontakty. „Po Plzni nechodilo příliš potenciálních adeptů na děkana. Vladimír Balaš byl pro mě logickou volbou i svým přátelským přístupem, díky kterému fakultě vtiskl příjemnou přívětivou tvář,“ dodává Baxa.

Podobné hlasy zaznívají také uvnitř hnutí, ač ho v poslaneckém klubu STAN téměř nikdo neznal. Až po volbách vedení hnutí zkoumalo kvůli velkému počtu nováčků, kdo se vlastně do dolní komory dostal – a Balaš se stal velmi brzy oblíbenou postavou. Straníci mluví o tom, že je vtipný, „nelze ho nemít rád“ a orientuje se napříč tématy – ačkoliv na otázku, jaké politické názory Vladimír Balaš má, většinou všichni váhají s odpovědí. „Dá se s ním vždy domluvit,“ odpovídá například Jan Lacina, předseda stranické organizace na Praze 6, jejíž byl Vladimír Balaš dlouho součástí, než se přestěhoval do Klánovic (kde je členem STAN dnes).

Posudek a chyba

Podobná chvála už ale nezní od vzdělávacích expertů ani znalců politického dění. V souvislosti s jeho ministerským angažmá se připomínala Balašova neúspěšná nominace na ústavního soudce v roce 2003 za prezidentství Václava Klause. Senátoři nominaci neschválili s odůvodněním, že právě Balaš pro parlamentní komisi vypracoval posudek kritizující postup vlády proti vytunelované IPB. Tedy tak, jak se to líbilo tehdejšímu šéfovi ODS Václavu Klausovi, který byl poté i navrhovatelem jeho přesun na Ústavní soud. „Z různého kličkování a názorových změn řada z nás nabyla dojmu, že pan Balaš se příliš řídí tím, kdo se ho ptá. A to by ústavní soudce neměl,“ odůvodňoval tenkrát rozhodnutí senátu senátor Jan Hadrava.

IPB patřila k největším tuzemským bankám, měla velmi blízko k politickým hráčům z obou největších stran a s nimi spojeným vlivným lidem v byznysu, kteří snadno získávali nadhodnocené půjčky. Ocitla se v problémech a v létě 2000 v ní zasáhl Útvar rychlého nasazení: management IPB byl zbaven správy nad bankou a místo něj byl dosazen nucený správce z ČNB. Nicméně už za pár dní banku za jednu korunu odkoupila ČSOB s tím, že stát, potažmo vláda Miloše Zemana, se zaručil za veškeré ztráty – a rozjel se politický spor, jestli byl obchod pro stát výhodný. Kontaktů mezi vedením IPB a tehdejší ODS bylo víc než dost: například byla hlavním věřitelem Klausovy strany a už před volbami 1992 jí půjčila 55 milionů. Dobré kontakty ale měla v bance i ČSSD.

Balaš v tu dobu působil jako Klausův poradce, některá média mu dokonce přezdívala „stínový ministr spravedlnosti ODS“. Právě na základě jeho posudku se komise nakonec usnesla, že prodej byl pro stát nevýhodný a Zemanova strategie tedy špatná – tak, jak to tvrdil Klaus, zatímco Zeman mluvil o záchraně a o tom, že šlápl občanským demokratům na citlivé místo. Vladimír Balaš v době sepisování posudku šéfoval Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, a posudek navíc napsal na hlavičkový papír ústavu, který se od věci později distancoval s tím, že posudky běžně procházejí vnitřní oponenturou, což se v tomto případě nestalo.

„Nevnímám a nevnímal jsem to jako problematické,“ říká již citovaný Jan Lacina. „Je to extrémně dávno a byl to souboj dvou zájmových skupin. Já to čtu tak, že Vladimír Balaš stál uprostřed, kdy psal posudek ve prospěch ČR, nikoli jedné strany, a zároveň upozorňoval, že tento postup může stát přijít na velké peníze,“ dodává Lacina na otázku, jestli tuto kauzu při Balašově vstupu do hnutí či při nominaci na ministra školství ve STAN řešili.

„Posudek jsem vypracoval na základě svého právního názoru, nepsal jsem to v něčím zájmu. Pozastavoval jsem se v něm nad tím, jestli nemohly být jiné cesty, jak tehdy zacházet s IPB. Navíc posudek byl v režimu utajení, proto jsem ho nemohl konzultovat s nikým z kolegů,“ vysvětluje dnes sám Balaš.

Proč ho ale tenkrát napsal na hlavičkový papír Ústavu státu a práva, který řídil? „Je pravda, že to byla chyba. Tenkrát na Ústavu ale nebyly zavedené žádné mechanismy a já jsem si jako ředitel myslel, že jsem si to mohl dovolit. Ale ano, každý takový posudek by měl projít vnitřní oponenturou. Chápu tedy, že mi to vyčítali při nominaci na ústavního soudce a že to mohlo působit špatně. Dnes bych psaní posudku nejspíše odmítl, kdybych věděl to, co vím dnes,“ říká nastupující ministr školství.

Snad přijdou poradci

Podle Tomáše Feřtka z EDUinu teď čeká Vladimíra Balaše hledání směru jeho působení – i proto, že se na rozdíl od Petra Gazdíka v posledních letech oblasti intenzivně nevěnoval. „Jednotlivé problémy školství zná spíše z doslechu. Nebude to agenda a jejich znalost, v čem je dobrý,“ komentoval Feřtek nominaci pro ČT. Vzdělávací experti připomínají v této souvislosti příběh tehdejšího ministra školství a současného premiéra Petra Fialy, který rovněž na post přišel z vysokoškolského prostředí, ale obklopil se týmem schopných lidí a poradců, kteří rozuměli ostatním sférám vzdělávání. A ukázal se také jako schopný v komunikaci s poměrně rozhádanou akademickou sférou.

Vladimír Balaš od začátku říká, že měnit směr agendy a priorit českého školství nastavený Petrem Gazdíkem a dříve Robertem Plagou nehodlá, také tým poradců pravděpodobně ponechá beze změn. Před ministerstvem podle odborníků  nyní stojí hned několik zásadních úkolů: integrace ukrajinských dětí do škol, revize rámcových vzdělávacích programů pro základní školství, hledání nového vedení a role Cermatu, posílení jazykového vzdělávání na středních školách a obecně zvýšení peněz ve školství, které je nyní sužováno zvyšujícími se cenami energií a dalších služeb.

Výhodou Vladimíra Balaše nicméně může být fakt, že část ministerstva nebylo s prací odcházejícího Petra Gazdíka úplně spokojená. Sice poskytoval četné rozhovory médiím a pohyboval se ve sněmovně, kde vyjednával legislativní změny, ale chodu resortu, který je znám svou složitostí, se tolik nevěnoval. Jak říkají úředníci, panovala tak obava, že se v případě Gazdíka bude jednat spíše o slova než činy. Vladimír Balaš popisuje, že jeho postup bude jiný. „Chci se naplno věnovat agendě ministerstva, podpořit pracovní týmy a prosadit rozpočet resortu před ministrem financí. To je pro mě nejdůležitější. Budu ministr, který sedí ve svém úřadu,“ uzavírá.