Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Kontext

Putin dotáhl žánr prezidentského portrétu až ke karikatuře

Redakční menu: Výběr textů ze světových médií

Vladimir Putin • Autor: Profimedia
Vladimir Putin • Autor: Profimedia

Existují portréty, existují prezidentské portréty, a pak existují portréty Vladimíra Putina. „Zřídkakdy si lídr světové mocnosti osvojil umění oficiálního portrétu s takovou kreativitou, přitom s mnoha klišé - a se zápalem, který nejenomže sytí globální poptávku po jeho karikatuře, ale dokonce ji vytváří,“ uvádí svůj trefný a vtipný text The Art of the Vladimir Putin Photo Shoot hlavní módní kritička The New York Times, Vanessa Friedman.

S výbavou kulturního kritika se tu pouští do rozboru nejnovějších oficiálních snímků ruského prezidenta, které vznikly v zasněžené sibiřské tajze. Putin se tu prochází divočinou, řídí terénní pásák či stojí po kolena ve sněhu oblečený do bundy z ovčí kožešiny. Friedman si všímá, že zatímco jiné hlavy států jako Barack Obama nebo Emmanuel Macron upřednostňovaly portréty z kanceláří, které měly dát najevo, že pracují pro veřejnost, Putin má jiný záměr.

Vladimir Putin • Autor: Profimedia
Vladimir Putin • Autor: Profimedia

„Klade důraz na fyzickou stránku a o nějaké papírování se nestará, útočí na dávné stereotypy mužnosti, síly a machismu. Nemluvě o dobrém zdraví. Takovém, které vám umožní vydržet v úřadu dlouhou dobu,“ píše Friedman a líčí všechny situace, při nichž se Putin nechal v uplynulé dekádě zvěčnit. Při jízdě na koni nebo na motorce, při hokeji nebo trénování juda, při lovu, rybaření nebo opalování se.

A přichází také s novým postřehem: „Okolo roku 2019 nastává obrat v rámci budování jeho image a začínají převažovat snímky, které zdůrazňují jeho sepětí se zemí spíše než dominanci nad ní.“ To je podle ní i případ i aktuálních fotek: Putin se neukazuje jen jako drsný muž, ale jako drsně něžný.

Vladimir Putin na sérii promo fotografií
Vladimir Putin na sérii promo fotografií

Vzpomínáte si na časy, kdy šlo vyrazit za zábavou? Na nezapomenutelné večírky se různých respondentů v anketě ptá magazín Town & Country - a některé odpovědi stoji za to.

Newyorské DJské duo Geordon Nicol a Leigh Lezark popisuje zážitek, kdy na jejich party dorazila Madonna: „Bylo to v roce 2005, chytré telefony ještě nebyly všudypřítomné, sociální sítě ještě nezničily noční život a Madonnino vystoupení bylo neohlášené. Zazpívala Burning Up a Into the Groove a společně se svým producentem Stuartem Pricem DJovala v klubu s kapacitou pro méně než 300 lidí. Bylo to velmi intimní, mělo to ducha starého New Yorku a bylo to patrně nejblíže k tomu, jak to mohlo vypadat ve Studiu 54.“

Nejpikantnější vzpomínku má ale novinář Bob Colacello, který se v roce 1986 účastnil oslavy šedesátých narozenin Johannese von Thurn und Taxis na zámku v bavorském Řezně. Party se nesla ve stylu 18. století, jeho žena Gloria měla ve vlasech tiáru, která patřila Marii Antoinettě, a vše odstartovala vyhlídková plavba po Dunaji. „Během ní přivezli oslavenci narozeninový dort, jenž byl na vrcholu ozdobený šedesáti marcipánovými penisy, a to za zpěvu Mick Jaggera (I Can’t Get No) Satisfaction,“ popisuje Colacello: „Politicky korektní to rozhodně nebylo.“

V pandemickém roce se zdrojem hudební radosti staly Tim’s Twitter Listening Parties, říká titulek textu Marka Beaumonta na serveru NME. Článek pojednává o zásadní roli Tima Burgesse, zpěváka kapely The Charlatans, na současné hudební scéně. Burgess stvořil unikátní koncept, který se v roce bez koncertů a možnosti vyrazit si do klubu stal jednou z mála možností, jak si užít pospolitost hudby.

Jeho twitterové poslechovky oslavily v těchto dnech první výročí a za tu dobu se jich odehrálo již více než 730. Funguje to jednoduše: v určený čas, většinou večer, si posluchači u sebe doma pustí album, které je zrovna na programu, a pak během poslechu mohou na Twitteru v reálném čase číst komentáře tvůrců, zpěváků a producentů, kteří jej natočili. Tim Burgess funguje jako nadšený hostitel a čilý moderátor těchto akcí a někdy jich má i několik za večer.

Autor: timstwitterlisteningparty.com
Autor: timstwitterlisteningparty.com

Začalo to loni 23. března poslechem alba Some Friendly od jeho The Charlatans, hned na druhý den přišli na řadu Franz Ferdinand a o svých albech tu mluvili i členové Blur a Oasis. Zrodil se fenomén, jehož se v průběhu měsíců účastnili i Iron Maiden a Paul McCartney. Poslechovky mají i svůj online archiv, kde si je lze znovu pustit – a útočí už na milion přehrání.

Skoro každý večer se tak u nějakého alba setkávají fanoušci z celého světa a můžou si tweetovat mezi sebou i s umělci. „Jednou z největších radostí bylo vidět, že tu lidé objevili hudbu, o které víte, že s nimi zůstane,“ popisuje Burgess v článku: „A umělci zase mohou reálném čase sledovat, jak si lidé jejich hudbu zamilovali. To se děje tu často.“

A jak k tomu poznamenává Beaumont, v době, kdy mnoho jiných tradičních způsobů nefunguje, „Burgess chytá do sítě celou generaci konzumentů hudby a vytahuje z ní naprosto novou vlnu hudebních fanoušků“.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].