„Děti známky nepotřebují.“ Jak se daří školám, které skoncovaly s jedničkami a pětkami

V poslední den školy zaznívá v rodinách po celé zemi obligátní otázka: Tak co máš na vysvědčení? Už za dva roky přitom prvňáci zvědavým příbuzným nebudou moct odpovědět kombinací číslic od jedničky do pětky, ale dají jim přečíst pár vět o tom, jak zvládají psaní a co potřebují dohnat v počtech.  

Počínaje zářím 2027 budou muset školy v prvním ročníku hodnotit děti slovně, o rok později se povinnost rozšíří i na druhé ročníky. Počítá s tím novela školského zákona, která ve středu prošla sněmovnou.  

Školy mohou žáky hodnotit slovně už dnes, zatím to však dělá jen pětina z nich. Jak se jim daří vyvracet zažitou představu, že bez známek se vzdělávání prostě neobejde?  

Objektivní cejch

Martin Košnar vede školu ve vyloučené lokalitě v ústeckých Předlicích. Do první třídy tu mnohdy nastupují děti, které neumí držet tužku nebo pojmenovat barvy. Před třemi lety už jejich učitelky přestalo bavit rozdávat žákům čtyřky a pětky a nechávat je propadnout. “Viděly, že je to pro děti demotivační, protože hned na začátku dostaly cejch neúspěšnosti, i když se snažily,” vysvětluje ředitel. V prvních třech ročnících teď proto vyučující hodnotí žáky výhradně slovně. Košnar zdůrazňuje, že slovní hodnocení není jen pochvalné a popisuje též nedostatky.  

Ve vyloučené lokalitě je obzvlášť důležité dítě neotrávit hned v první třídě a u vzdělávání ho udržet. “Potřebujeme, aby sem chodilo rádo, odchodilo devět let a my si na konci mohli říct, že jsme s pomocí rodičů vychovali dalšího člověka, který se zapojí do běžné společnosti,” vysvětluje ředitel. Dodává, že nechce soudit, zda by slovní hodnocení mělo být povinné na všech školách. Na té jejich to ale funguje dobře.