Co z toho budu mít já? Babišova evropská politika se řídí momentální odpovědí na jedinou otázku

„Když čte z podkladů, je to dobré. Nesmí si ale sundat brýle.” Tahle věta vyřčená seniorním českým diplomatem padla v roce 2016 ohledně bývalého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD). Ale stejně tak by se mohla  týkat současného premiéra. Také Andreji Babišovi myšlenky vyslovované spatra často utíkají do slepých uliček a nikdy se nesejdou, jak ukázal například dva roky starý Babišův projev o českých národních zájmech v Černínském paláci, o kterém se začalo mluvit jako o Babišově Červeném hrádku.

Mělká kompetence v otázkách Evropské unie není ve zdejší politice novinkou. Nepřišla až s Andrejem Babišem, byla tu vždycky. Nejen ministr Zaorálek, ale i čeští premiéři se občas ztráceli ve svých myšlenkách a znali jen základní obrysy probíraného tématu. Měli ale ideové těžiště, kterým si pomáhali a kde je šlo najít. Mirka Topolánka zajímalo, co si myslí Němci a Britové, Jiří Paroubek „opisoval“ od švédského socialisty Görana Perssona, Bohuslav Sobotka se ptal na názor evropské levice.

Andrej Babiš žádnou takovou základnu nemá. Jeho jednání je čistě transakční. Postoj k EU rozhoduje výsledek momentální rozvahy o jeho zájmech, ať osobních, nebo s ohledem na jeho voliče. Stejně jako na domácí půdě, i na dění venku se dívá přes jedinou otázku: Co z toho budu mít já? A podle toho, jak si na ni odpoví, pak reaguje.

Opět nevíme

Příklad? Andrej Babiš byl nečekaně prvním evropským lídrem, který loni po zfalšovaných volbách v Bělorusku řekl, že hlasování musí být anulováno. Všiml si, že mnohým Čechům hnuly žlučí záběry policejního násilí na mladých Bělorusech, které nápadně připomínaly listopadové události v Československu? Nevíme. O pár týdnů později už týž premiér zablokoval pozvánku pro Svjatlanu Cichanouskou na setkání s V4. Dupl na něj Miloš Zeman? Požádal ho proruský Viktor Orbán o malou službu? Opět nevíme.

Jiný příklad: doma Andrej Babiš v minulosti několikrát řekl, že „Češi nemají problém s homosexuály“ a „já a Monika máme rádi Xaviera Bettela“, tedy lucemburského premiéra, který je gay. Když ale Bettel na summitu EU letos v červnu vyprávěl ostatním svůj příběh a zkritizoval Viktora Orbána za to, že se vozí po homosexuálech, Babiš neřekl jediné slovo. Debatu na summitu vymlčel - zdůvodnil to tím, že jeho úřad nechá nejprve udělat analýzu příslušného maďarského zákona, ale nikdy ji nepředložil. Proč nic neřekl? A proč by také říkal, když hádku s Orbánem nepotřebuje a vstřícnost k homosexuálům jádro jeho voličů ležící v kategorii 60 plus neocení?

Na evropských fórech po boku evropských politiků Andrej Babiš vůbec často nic moc neříká. Západ má přitom Babiš rád. Tady si koupil dům, tady má byznys, sem jezdí na dovolenou (ne do Ruska nebo do Číny). Směle se tu domluví několika jazyky. Tak proč často mlčí? Protože evropská politika jeho elektorát nezajímá. Babiš tak šetří silami.

Do budoucna uslyšíme hodně o tom, že bude premiér „tvrdě odmítat“ zákaz výroby aut se spalovacími motory, jak to chce „nadiktovat“ EU. Už s tím ostatně začal. Je přitom irelevantní, že o výrobě aut rozhodnou automobilky, a ne Andrej Babiš, že nejde o diktát a že česká vláda už souhlasila s přechodem na elektromobilitu (dostane na ni miliardy z EU). Babiš to ví. Ale stejně tak ale ví, že Češi milují svoje diesely a benziňáky, tak to prostě bude říkat faktům navzdory. Tady se angažovat bude, protože český volič to ocení.

Transakčnost Babišových rozhodnutí vede k tomu, že Česko za sebou zanechává jen těkavou stopu v evropské politice. Pro spojence je český přístup k Evropě nejasný, ne úplně srozumitelný a málo předvídatelný. „A vy jste teda proruští, nebo protiruští?” reagoval vysoce postavený euroúředník v Bruselu poté, co Babiš po Vrběticích nechal vyhostit úctyhodnou dvacítku ruských agentů z Prahy, aby dva dny na to označil výbuch armádního skladu za „útok na zboží.” Česká reprezentace si tehdy stěžovala, že solidarita Západu s námi není dostatečná.

Strach z šéfova hněvu

Poměrně vyhlášený je i Babišův hrubý přístup ke spolupracovníkům. Ponižuje je, uráží, peskuje. Rozepisuje se o tom i ve své předvolební knize Sdílejte, než to zakážou - svoji státní tajemnici pro EU, zkušenou úřednici Milenu Hrdinkovou, v ní „oceňuje“ vyznáním, že jí často říká, aby „ani nedýchala, a zajímavé je, že furt žije”.

Je také známo, že kdo Babišovi zkříží cestu, toho se neváhá zbavit. Příkladů se najde mnoho, v evropské politice bylo nejvýraznější odvolání českého velvyslance při EU rok a půl po jmenování do funkce. Důvody Babiš nikdy nesdělil. Příčinou mohlo být, že diplomat Dürr veřejně upozorňoval, že premiérem vyčleněné peníze na evropské předsednictví nebudou stačit (sama vláda dala později zapravdu jeho slovům, když rozpočet a lidi na předsednictví navýšila). Babiše mohlo frustrovat i to, že Dürr v jeho optice „nezařídil“ zastavení auditů, které proti němu vede Evropská komise. V každém případě loni zkušený diplomat na pokyn Andreje Babiše skončil, ačkoli měl vést bruselskou základnu v době předsednictví EU v příštím roce.

Na české profesionály v evropské politice to má samozřejmě dopad. Čistě odborné pracovní patro je v klidu. Čím výš a blíž jsou ale úředníci a diplomaté současnému premiérovi, tím častěji se zatahují do sebe a zdráhají se autonomně rozhodnout ve strachu, aby premiér neobrátil svůj hněv také na ně.

Na začátku nové politické sezóny a deset měsíců před druhým českým předsednictvím EU tak na tom evropská politika tohoto státu není dobře. Hodnotové zakotvení je dávno pryč, aktuální vládní postoje jsou pohyblivý terč usídlený v hlavě Andreje Babiše a čeští profesionálové unijního vyjednávání nad stránkami dokumentů zvažují, co ještě můžou sami udělat bez obav z následků.