Babiš je apoštol normálnosti, koaliční témata působí odtažitě
 
Andrej Babiš - předvolební kampaň ANO v Lounech
Volební kampaň hnutí ANO • Autor: Václav Vašků

Necelý měsíc před volbami ve voličských průzkumech výrazně vede vládní hnutí ANO, opoziční koalice Spolu a PirStan zaostávají a nesložily by společně parlamentní většinu. V čem je síla ANO, a naopak slabost opozice? A mají letošní volby silné téma? O volební kampani, stranických lídrech a politickém marketingu jsme mluvili s politologem z Masarykovy univerzity v Brně Ottou Eiblem.

Může vítězství hnutí ANO a Andreje Babiše v letošních parlamentních volbách ještě něco zvrátit?

To je otázka za milion. Nemyslím, že by došlo k něčemu tak dramatickému, jako že by ANO ztratilo současné vedení. Udát se samozřejmě může cokoli, některá ze stran nebo někdo jiný může přijít s bombastickou informací, která by ANO mohla poškodit - ale nemyslím, že se to stane.

Velkou neznámou jsou nerozhodnutí voliči, kteří by mohli poměr sil nakonec změnit. Podle čeho se rozhodnou?

To může být koktejl všeho možného. Emocionální apel nějakého politika pár dní před volbami, nebo jak jsem řekl: něco, co se stane v kampani, informace, která projde médii. Může to ovšem být třeba i rozhovor s partnerkou či partnerem o politice. Cokoli, co pomůže nerozhodnutým. Je pravda, že podíl těch, kteří se rozhodují na poslední chvíli, vzrůstá, proto je pro kandidující subjekty důležité, aby zvládly úplný konec kampaně až do poslední televizní debaty. Lidé nevnímají kampaň od ledna do října, začnou si jí často všímat třeba až v září, kdy začne přibývat zpráv a průzkumů. Ve schránkách a na ulicích se tou dobou také objevují letáky, potkáváte kandidáty a jejich dobrovolníky, což vše rozhodne.

Ale taky platí, že nejsme nepopsané listy, máme voličskou minulost, máme vytvořený názor na politiku a politiky. Nevybíráme si z celého spektra - i u nerozhodnutých je to zúžené na dva tři aktéry. Informace, které k nám přicházejí, jen dotvářejí rozhodnutí. Může to být i informace o tom, že ta nebo jiná strana se dostane, nebo nedostane do parlamentu. Vzpomeňme na Stranu zelených, která v roce 2006 v únoru v průzkumu vystřelila nad pět procent, a pak jako sebenaplňující se proroctví byli zvolení. Traduje se, že kdysi ODA chyběla v televizi v průzkumu stran nad pětiprocentní hranicí, a pak se opravdu do sněmovny nedostala. Lidé nemají chuť hlas ztratit.

Reklama
Reklama

Otto Eibl
Otto Eibl • Autor: archiv OE

Mají dnes televizní debaty ještě sílu? Není to spíše tak, že strany si voliče získávají a opečovávají neustálým marketingem na sítích - a formáty jako televizní debaty už jsou spíš přežitek?

Nemyslím, že debaty jsou dinosauří relikt, naopak. Strany sice kontrolují množství internetových kanálů, ale tam oslovují spíše ty přesvědčené, kteří od nich chtějí obsah dostávat. Nějaké nerozhodnuté na sítích najdou, pár lidí má jako sport, že sleduje všechny strany. Ale jinak jsou sítě primárně pro ty, kteří chtějí naslouchat a které si chceme udržet - a tak jim dáváme obsah, který čekají. A pak je také spousta lidí, kteří na sociálních sítích politiku nesledují a sledovat nechtějí. Uvědomme si, že Facebook vznikl k tomu, aby Mark Zuckerberg s kamarády na vysoké mohli hodnotit spolužačky podle krásy. Lidé se tam chodí bavit.

V čem je to jiné u debaty?

Jak se volby blíží, lidé mají v hlavě pocit, že by si měli něco zjistit, zapnou televizi, kde běží debata, a politici v ní vám buď jsou, nebo nejsou sympatičtí. Vnímáte i politiky, které byste si třeba na síti nevyhledal. Jistě, můžeme se bavit o tom, jestli formát debat, které nyní v Česku máme, je smysluplný. Například krajských lídrů je spousta, ne všichni jsou stejně zdatní, ne všichni se orientují ve všech tématech, a to pak u diváků může plodit rozčarování z politiky. Třeba debata České televize z Karlovarského kraje byla toho příkladem. Politici opakovali naučené fráze, kterým sami nerozumí. Nejvíc je to vidět u nových hnutí, které mají kandidáty „sebrané z ulice“ - nejsou to lidé se zkušeností s politikou a názory si utvářejí až na místě nebo s poradcem před debatou. Je spíš křeč než zkušenost a kompetence.

Je letošní kampaň něčím specifická?

Tím, co je jiné, je míra dezinformací, které kolují na sociálních sítích. Můžeme se ptát, zda je náhoda, že PirStan byli terčem útoků a hoaxů častěji než ostatní strany. Je za tím něčí strategie, nebo lidé dostali strach, že Piráti a Starostové přicházejí z trochu jiného světa, než na který jsou voliči zvyklí? To nevíme. Je to každopádně nové a je to věc, která Piráty a Starosty vehnala do defenzivy, kdy začali vše vysvětlovat a omlouvat se - což vedlo jen k dalšímu šíření hoaxů. Jinak je letošní kampaň podle mě standardní. Nepřišel nový informační kanál ve smyslu nové sociální sítě. Čekat, že budou každé volby úplně jiné, je lichá představa. Jsou nástroje, které fungovaly v minulosti a které se používají dál. Matadoři politiky pak ani nechtějí používat žádné nové či jiné postupy: mají argument, že to fungovalo před čtyřmi lety a bude znovu.

Respekt 37/2021: Kdo má nejlepší program

Na co tedy strany sázejí?

Jde hlavně o uvěřitelnost lídra, jenž reprezentuje myšlenky strany, obsah programu, a pak je tu samozřejmě batoh, který si strany nesou z minulosti. Věci, kterých se dopustily a které lidé mají ve svých hlavách se stranou spojené. Spousta lidí například komentuje kampaně obou koalic a vyčítají jim, že nejsou ostřejší, že nenašly recept na poražení Andreje Babiše. Ale je otázka, zda takový recept pro tyhle strany existuje. Já si tím nejsem jistý. Pokud přijde Robert Šlachta s Přísahou, může říkat nové věci a prohlašovat, že chce spravedlnost. Lidé k němu upínají naději, protože je nový. Když tohle bude říkat ODS, lidé jim začnou vyčítat pomalu i třicet let starou kuponovou privatizaci nebo Václava Klause. A je jedno, že už je to dnes trochu jiná strana. Zkušenost, kterou jsme si s ODS odžili, se na značku nabalila - a pro hodně lidí je tenhle nános brzdou, skrz kterou si k ODS nenajdou znovu cestu navzdory jakékoli kampani.

Říkáte, že koalice nenašly recept proti Babišovi. Ale v lednu koalice PirStan vedla průzkumy s 30 procenty a ANO bylo až třetí…

To byla jiná situace. Byli jsme zavření doma, obchody a služby byly zavřené, hodně lidí bylo naštvaných na vládu Andreje Babiše a měli pocit, že to způsobil on. Pocit z každodenního života byl temný. Teď je vše v pořádku, slunce svítí, lidé, kteří šli od Babiše někam jinam, se mohli vrátit. On mezitím nastartoval kampaň, začalo fungovat očkování, dramaticky ubylo případů covidu, byly prázdniny, dokonce nám vláda dala před dovolenou dárek v podobě dvou PCR testů zdarma. Tohle všechno pomáhalo Babišovi a jeho týmu. Plus je třeba pamatovat na to, že Babiš označil Piráty za ohrožení České republiky a normálního občana. Protože Andrej Babiš je apoštol normálnosti, a ukázal, že je třeba se Pirátů bát. Řekl, že vám nastěhují domů migranta, že nebudeme mít auta. A Piráti se střílejí sami do nohy, když se baví o tom, jestli zmrzlina má uhlíkovou stopu, což je téma, které je pro většinu běžných lidí naprosto nepochopitelné a odtržené od reality. Lidé spíše slyší na to, že Babiš se bude za ně rvát do roztrhání těla, že bude zlepšovat jejich kvalitu života, naplní jim peněženku. Pirátská rétorika je složitá, Ivan Bartoš je vzdělaný, nemluví ve frázích, snaží se věci vysvětlovat. Babiš nevysvětluje, říká věci, jak jsou a budou; emocionálně. Když tohle porovnáte, tak lidé vidí, že to je ten starý Babiš, který z jejich pohledu přinesl lepší Česko.

Co znamená, že Babiš je apoštol normálnosti?

On vlastně je marketingovým produktem, já nevím, co si jako občan opravdu myslí. Je to simulace ideálního kandidáta, který naslouchá průměrnému voliči. Tuto průměrnost chápejme tak, že to je volič, kterých je nejvíc. To nutně nemusí být nejprůměrnější člověk, ale je to skupina, která nějak definuje normál. A k těmto lidem se Babiš vztahuje. Neprezentuje se jako úspěšný miliardář s kapsami plnými peněz, navenek je to chlapík, má o Vánocích má hloupý svetr známý z populárních filmů, nemá papalášské manýry, mluví obyčejně. Je zkrátka prezentovaný jako úplně normální. Vše, co dělá, podřizuje tomu, aby nevyčníval, aby působil jako člověk selského rozumu. Nemluví složitě, ale vždy zahrne protivníky daty a čísly, takže vypadá, že má vše pod kontrolou. Je to „normální člověk, kterému záleží na normálních lidech“. V knize Sdílejte, než to zakážou! má Babiš pasáž, kdy líčí průměrného Čecha, který jde z práce a večer na pivo do hospody. Spousta lidí se v tom najde, jsou rádi, že jsou pojmenovaní, že je někdo slyší, vidí jejich život, který je nudný, nezajímavý, semletý rutinou. Ale je tu někdo, kdo se za ně rve, záleží mu na tom, aby se měli líp. V tomhle je Babiš apoštol normálnosti ve srovnání třeba s Ivanem Bartošem či Petrem Fialou, což jsou diametrálně odlišné typy politiků.

01
Autor: Milan Jaroš
02
PirStan: Pojďte si přečíst náš nejdelší program  • Autor: Milan Jaroš
03
Autor: Milan Jaroš
04
Autor: Milan Jaroš
05
Autor: Milan Jaroš
06
Autor: Milan Jaroš
07
Autor: Milan Jaroš
08
Autor: Milan Jaroš
09
Autor: Milan Jaroš
10
Autor: Milan Jaroš
11
Autor: Milan Jaroš
12
Autor: Milan Jaroš
13
Autor: Milan Jaroš
14
Autor: Milan Jaroš
15
Autor: Milan Jaroš
16
Autor: Milan Jaroš
17
Autor: Milan Jaroš
18
Autor: Milan Jaroš
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

Hlavní informační kanál pro ANO je facebookový profil premiéra Babiše, kde v pořadu Čau lidi Babiš každý týden vyzdvihuje své úspěchy a útočí na protivníky. Dále Babiš objíždí republiku se svojí zmíněnou knihou a fotí se u toho s fanoušky, které potkává, a snímky zveřejňuje na profilu. Do toho postuje fotografie, kde je vyfocen s významnými státníky a někdy i celebritami. Evidentně to funguje a tým ANO – zdá se - nic nového nevymýšlí. Je to tak, nebo se způsob kampaně ANO letos nějak výrazně změnil?

Nemyslím, že se něco výrazně změnilo. I sdělení je pořád stejné. ANO ochraňuje národní zájem v EU, silné Česko - Babiš přesně ví, ke komu mluví. Ale je to jiný Babiš, než který původně v roce 2013 odstranil pravicové strany. Babiš, který v minulých volbách 2017 odstranil levicové strany, se ukazuje jako trvanlivější. Tam jsou voliči věrnější, možná jsou citlivější na dárky, které jim prostřednictvím svých ministrů dává. Když se podíváte na Facebook ANO, tak je vidět, že už rezignovali na jakýkoli psaný složitější obsah nebo vysvětlování. Je to už jen soubor obrázků, který podporuje hlavní narativ: Jsem mezi lidmi, makám, pracuju, potkávám se, navštěvují mě politické celebrity z EU a USA, jsem respektovaný. A do toho má svůj pořad Čau lidi, kde mluví jednoduchým hlasem. Kontaktní kampaň, kterou dělá, je účinná, jako každá kontaktní kampaň. Dá sice nejvíc práce, aby působila přirozeně a politici se neuzavírali do kroužku spolustraníků, což je pohodlné, ale voliče to nepřinese. Potkávat se s lidmi, kteří se o politiku nezajímají, je těžší - a Babiš tohle umí. Plus jeho merch je prostě dobrý, rozdávat knihu je super, máte pocit, že jste dostali hodnotnou věc. Líp se vyhodí volební noviny než kniha. Ta je přece moudrá, i když ji nejspíš nenapsal on, ale desítky lidí z jeho týmu. Stejná fikce je Facebook Andrej Babiše. Je otázka, zda ví, co tam vůbec je. Tohle jim funguje celkem dobře.

A je něco nového v obsahu?

Jeho voličům tohle stačí. Senioři našli zastání, přidává se jim na důchodech, dále je tu národovecký étos. Babišův vzdor vůči EU se navíc hodí k jeho vymezování se proti jeho dotačním kauzám. Na lidi to funguje. V hlavách mají pořád to, že EU zakázala rumy a pomazánková másla - a teď je tu Green Deal, jehož se také bojí. Budeme zavírat uhelné elektrárny, je tu strach, že budeme svítit svíčkami, elektroauta budou luxusní zboží pro vyvolené. Tohle ohrožuje každodenní život průměrného Čecha. Někteří voliči se spíš orientují na uspokojení okamžitých materiálních potřeb než na velké vize budoucnosti. Nevěří klimatické změně, nepřipouští ji jako problém, je pro ně důležitější, zda mají na účtu o pět set víc. A je to často pochopitelné. Ale Babiš taky narazil na strop, už mu to o moc výš neporoste.

IMG_0130 babis ano
Autor: Milan Bureš
IMG_0221 babis ano
Autor: Milan Bureš
IMG_0249 babis ano
ANO oficiálně startuje kampaň; ilustrační foto  • Autor: Milan Bureš
IMG_0257 babis ano
Autor: Milan Bureš
IMG_0261
Autor: Milan Bureš
IMG_0274 babis ano
Autor: Milan Bureš
IMG_0329 babis ano
Autor: Milan Bureš
IMG_0372
Autor: Milan Bureš
IMG_0431 babis ano
Autor: Milan Bureš
IMG_0435 babis ano
Autor: Milan Bureš
IMG_0489 babis ano
Autor: Milan Bureš
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

Pojďme ke druhé nejsilnější síle, koalici Spolu. Hlavní sdělení je zastavit Andreje Babiše a nedemokratické síly s ním spojené, tedy KSČM a SPD. Je to negativní kampaň. Funguje na voliče?

Asi to funguje, jinak by nebyli druhou nejsilnější silou. Tato kampaň je více hodnotová než materiální, létají tam pojmy jako demokracie, svoboda, zastavení populismu. Což ale nejsou hodnoty, které by přesvědčily každého. O tom se můžeme bavit v okamžiku, kdy už jsou uspokojené základní potřeby. Pak budete chtít mluvit o tom, jestli by to, co nás obklopuje, nemohlo být lepší, kultivovanější, kulturnější. Své publikum si to určitě nachází, ale mít hesla typu „zastavme populisty“ nemusí fungovat na každého. Spousta lidí ani neví, kdo je to populista, a pro někoho to může být politik, který lidem naslouchá, tedy něco pozitivního, tak proč bychom to měli zastavovat? Je to složité sdělení - a když musí kampaň něco vysvětlovat, je v ní něco špatně. Neříkám, že kampaň Spolu nefunguje, ale je jen pro omezený okruh příjemců. Vychází to i z přirozenosti kandidátů. Profesor Fiala prostě není sekerník, který by sázel jednu politickou frázi za druhou na libovolné téma: vyvěrá z něj intelektuál, kterým nejspíš opravdu je, a to pak logicky nevytváří tak intenzivní emoční vazby. Když tohle postavíte proti někomu jako Okamura a Babiš, je těžké uspět. Bojujete rozumem proti emoci. A emoce u mnoha lidí dostává přednost. Spolu vedou kampaň „Antibabiš“ a asi jim vychází z průzkumů, že skalní příznivci to chtějí slyšet - ale ti nerozhodnutí, kteří ještě ke Spolu nepřešli, tohle asi slyšet nepotřebují a čekají na něco jiného.

V průzkumu Medianu přitom vyšlo, že Spolu má největší potenciál, dokonce větší než ANO. Proč se ho tedy nedaří využít?

Potenciál jsou lidé, kteří nevyloučili, že by tu stranu někdy teoreticky volili. Když jste volič Starostů a na otázku, zda byste byl ochotný volit lidovce, odpovíte ano, pak na papíře roste potenciál Spolu. Ale když zároveň víte, že vás oslovuje Vít Rakušan a Ivan Bartoš, je z hlediska Spolu úplně jedno, že vám nevadí lidovci, protože je volit stejně nejspíš nebudete. Takže potenciál bych nepřeceňoval. Ale je pravda, že ti, kteří nejvíce nevadí, mají výhodu, protože mohou nasbírat ony nerozhodnuté voliče.

Koalice PirStan od zimního vedení spadla až na třetí místo. Je to právě dezinformační a očerňující strategií proti Pirátům, anebo špatně vedenou kampaní?

Stalo se jim to, že vyletěli strašně brzo a strašně moc - a v určitý moment začalo hodně lidem docházet, že to, co reprezentují, není přesně to, co by chtěli. Mohlo to být syceno i mediálním pokrytím, kdy se všude psalo, že PirStan vede o parník. Ta masáž a očekávání byla velká, na Piráty a Starosty to vytvářel enormní tlak a přicházely chyby a nešťastné přešlapy. Typicky zahájení volební kampaně bez žen s výjimkou Olgy Richterové. Byla o tom velká debata, omlacovalo se jim to dlouho o hlavu. Pak nastartovala protikampaň o tom, že lidem nastěhují uprchlíky, Piráti se začali bránit a vysvětlovat - a kampaň ztratila šťávu. Ale zase kampaň trvá devět měsíců, takže něco, co se stalo na jaře, není možné brát jako rozhodující.

Co ještě jim tedy uškodilo?

Taky platí, že nonkonformní Ivan Bartoš není tím, kdo by k sobě táhnul nerozhodnuté průměrné voliče. Aby ho člověk chtěl za premiéra, musí to být liberálněji smýšlející člověk. Jejich kampaň se mi na začátku líbila, měla správné emoce, byla zaměřená na budoucnost, byli vidět lidé, se kterými se politici setkávali a vyprávěli jejich příběhy, což třeba Spolu nemělo. Ale jak začali reagovat na Babiše a podávat žaloby, spadl jim řetěz. Možná začali být i unavení neustálou potřebou reagovat a už neudávali vlastní témata. Je s podivem, že Babišovi nemlátí o hlavu covidem. Že nepřišla ostrá fáze, kdy by se naplno připomnělo, co tu bylo.

01
Autor: Milan Jaroš
02
Autor: Milan Jaroš
03
Autor: Milan Jaroš
04
Autor: Milan Jaroš
05
Autor: Milan Jaroš
06
Autor: Milan Jaroš
07
Autor: Milan Jaroš
08
Autor: Milan Jaroš
09
Autor: Milan Jaroš
10
Autor: Milan Jaroš
11
Autor: Milan Jaroš
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

Piráti a STAN měli před dvěma týdny na toto téma video, kde Babišovi předhazují zodpovědnost za nezvládnutí pandemie.

Jedno video ne každý vidí. Představa, že PirStan vypustí video a téma se zázračně chytne, je lichá. Když nemáte kampaň soustředěnou kolem jednoho dvou témat, tak se rozpadne. Tohle Babiš dělá dobře. Jeho vytrénovali tak, že pořád opakuje silné Česko, národní zájem, budeme se mít lépe, přidáváme důchody, otevíráme dálnice. Pořád to dává dohromady jeden příběh. Ostatní mluví o vzdělání, pak o covidu, pak o Babišovi, což jsou důležité problémy, ale kampaň by měla být zaměřená na jasné téma - a tomu mělo být podřízeno všechno. To mi u PirStan chybí. Jedno téma, soustředění se na ně a opakování věci. Pak si to lidé zapamatují a spojí s vámi. Je lepší říci třikrát jednu věc než jednou tři věci. To je jako neříct nic.

Ostatní strany jedno téma mají?

U Šlachty je téma spravedlivý stát, jednoduché téma. Babiš je ono silné Česko. A Spolu je asi zmíněný Antibabiš. Piráti se Starosty sice říkají, že vrátí zemi budoucnost, ale je to složité téma. A navíc ho i složitě uchopili. V předchozích volbách měli heslo Pusťte nás na ně - jednoduchý a srozumitelný slib, že zatočí s gaunery. Teď už to tak není, a možná proto jim to tolik nefunguje.

V rámci ČSSD je jediná viditelná aktivita pražské tažení dvojice Jana Maláčová a Matěj Stropnický. Ve videích odmítají privatizaci státních podniků, kterou označují za rozkrádání, dělají nečekané inspekce ve fabrikách, do kamery mluví zapáleným hlasem připomínajícím revoluční nadšení. Může tohle zapůsobit na tradiční voliče ČSSD, kteří jsou spíše starší a z venkova?

Ta videa jsou vidět hlavně na sociálních sítích, kde tradiční voliči ČSSD moc nejsou, a nemusí to tudíž zas tolik zaznamenat. Je ale otázka, jestli by to uškodilo. To, co dělá Maláčová a Stropnický, je to poslední, co ČSSD zůstalo. Voliči jsou pryč, v drtivé většině u ANO - a ČSSD hledá ideální polohu. Bylo tu koketování s liberální levicí, pak navrácení se ke standardnímu odborářskému programu – z kavárny k voličům Miloše Zemana.

01
Autor: Milan Jaroš
02
Autor: Milan Jaroš
03
Autor: Milan Jaroš
přísaha
Autor: Milan Jaroš
05
Autor: Milan Jaroš
06
Autor: Milan Jaroš
07
Autor: Milan Jaroš
08
Autor: Milan Jaroš
09
Autor: Milan Jaroš
10
Autor: Milan Jaroš
11
Autor: Milan Jaroš
12
Autor: Milan Jaroš
13
Autor: Milan Jaroš
14
Autor: Milan Jaroš
15
Autor: Milan Jaroš
16
Autor: Milan Jaroš
17
Autor: Milan Jaroš
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

Z vašeho pohledu tedy agresivní styl dává smysl?

Když se podíváte na představitele sociální demokracie, pak Maláčová je jedna z mála, kdo je ještě relevantní. Další lidé ve straně evidentně nemají chuť podílet se na záchraně, když trend je takhle neuspokojivý. Ve straně si asi také vyhodnotili, že Jan Hamáček není tím, kdo by měl být tolik vidět, protože lidi začal štvát. Maláčová se Stropnickým vytvářejí konflikt: tlačí na pilu, je tu silná rétorika a rámování privatizace jako krádeže. To je dobré. Na někoho, kdo není cílová skupina, to může působit strašidelně či kýčovitě, ale k mládí tahle rozhodnost patří. Stropnickému a Maláčové bychom spíše nevěřili, když by seděli u čaje a mluvili o tom, že je třeba budovat sociální stát. Je to nejspíš cílené i na mladší voliče, kteří chtějí razantnější změnu. Na lidi, kteří nemají koho volit a nemají v Česku zastání. Mohou to být třeba i bývalí voliči Strany zelených, které Stropnický dříve předsedal.

U SPD Tomia Okamury je sdělení také pořád stejné - odpor k migraci a k EU. A vypadá to, že sázka na osvědčenou taktiku mu vynese opět kolem 11 procent. Objevily se tu jen nové nástroje jako jarmark SPD, kde Okamura nabízí levné české potraviny.

Okamura se od všech ostatních liší formálně i obsahově. Od samého počátku přicházel s vizí úplně jiného politického systému. Na začátku to byl důraz na přímou demokracii, dnes chce referendum o vystoupení z EU. Je to drsný a nekorektní hlas, na který část lidí slyší. Potvrzuje jim, že EU je špatná, protože nám diktuje životní podmínky. I jazyk, který Okamura volí, je dobře mířený. Odmítá diktát, nepoklekne před EU. Nedopustí submisivní pozici, bude tím, kdo bude stát na hradbách a hájit národní zájmy. Ten příběh je nyní vyprávěný skrze potraviny: je tu mýtus, že jde dosáhnout soběstačnosti a zároveň lacinosti. To vše funguje. Kromě jarmarků ale mají ještě jeden nástroj, své pravidelné noviny. Vycházejí v obřích nákladech čtyřikrát do roka, dostávají se ke spoustě lidí a očividně to funguje. Mají formát bulvárních novin alá Blesk, jsou tam fotky, křížovka. Není to nic vynalézavého z hlediska politického marketingu, ale funguje to. Okamurova voličská skupina má základ u méně úspěšných a šťastných lidí, kteří ne vždy mají internet. A tohle je jim doručeno až domů, přečtou si to, zdravě se naštvou a zároveň hned najdou někoho, kdo problém vyřeší. Pan Okamura.

Koalice Spolu staví kampaň na tom, že strany jako SPD je potřeba zastavit a nedopustit jejich vládu, protože jsou nedemokratické. Dávalo by ale z pohledu Okamury vůbec smysl jít do vlády? Potom by přišel o svůj protestní appeal. Nebyl by vstup do Babišova kabinetu oním pokleknutím, které odmítá?

Tohle dlouho dělali komunisté a Okamurovi to funguje taky. Když by si zavdal, část voličů ho opustí - už nebude hlasem naštvaných, kteří chtějí razantní změnu. Takže si myslím, že se s ním bude po volbách jednat, on bude tvrdý a bude dávat nesmyslné požadavky, na které nikdo nemůže přistoupit. Ale nevidím mu do hlavy, třeba bude chtít do vlády; nevím, jestli ho neláká být ministrem. Každopádně jeho přítomnost v systému připomíná právě komunisty. Všichni se snažili jim zabránit ve vstupu do vlády, a vznikala tak různá zvláštní spojení a konstelace těch, kdo předtím proti sobě bojovali v kampani. SPD může být posledním důvodem, proč někdo v některé koalici řekne, že půjde s Babišem, protože jinak to ANO složí s Okamurou - a bude to průšvih. Ale to hodně předbíháme, nevíme, jak volby dopadnou.

01
Autor: Milan Jaroš
02
Autor: Milan Jaroš
03
Autor: Milan Jaroš
04
Autor: Milan Jaroš
05
Autor: Milan Jaroš
06
Autor: Milan Jaroš
07
Autor: Milan Jaroš
08
Autor: Milan Jaroš
09
Autor: Milan Jaroš
10
Autor: Milan Jaroš
11
Autor: Milan Jaroš
12
Autor: Milan Jaroš
13
Autor: Milan Jaroš
14
Autor: Milan Jaroš
15
Autor: Milan Jaroš
16
Autor: Milan Jaroš
17
ČSSD zahajuje kampaň; ilustrační foto • Autor: Milan Jaroš
18
Autor: Milan Jaroš
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

U KSČM žádná kampaňová aktivita vidět není a potácí se kolem pěti procent, takže ji asi můžeme přeskočit.

Ale v tom jsou konzistentní, to tak bylo vždycky.

U Přísahy Roberta Šlachty je nyní zjevný sestupný trend. Čím to, že se neudržel nad pěti procenty?

Stěžují si, že nemají dost peněz, ale tím to podle mě není. Jejich kampaň je velká, jsou vidět.  Šlachta neměl pevné vztahy s voliči, byl nový. Příběh, který vyprávěl, byl stejný jako na začátku u Babiše, tedy že to tu vyčistí od korupce. Jeho vzestup přišel v době, kdy zde panovalo rozčarování z nezvládnuté pandemie, a lidé se poohlíželi po alternativě k Babišovi. Šlachta přicházel s podobným programem, navíc je to „ten, který to coby policista před lety nandal ODS“. Nebojí se politiků, má kompetenci. Babiš však mezitím odstartoval kampaň, je vidět, má knihu, dává zmrzlinu; vše funguje. Lidé se tak od Šlachty vracejí k Babišovi, možná mají pocit, že u Šlachty by jim propadl hlas - u Babiše vědí, na čem jsou, mají pocit, že už toho dost udělal.  Šlachtovi taky nepomáhalo, že neměli jiné výrazné kandidáty, vše stálo jen na něm. Babiš měl na politický rozjezd další silné osobnosti, v tom měl výhodu. Šlachta měl jen pár kolegů od policie.

Když mluvíme o stranách, které jsou pod pětiprocentní hranicí: některé si stěžují, že se nedostávají do debat a že je média opomíjejí. Zelení dokonce podali žalobu na Českou televizi. Lídryně Zelených Magdalena Davis také řekla, že volby jsou dnes o marketingu, a kdyby měli 30 milionů, do sněmovny se dostanou. Je to pravda?

To určitě není pravda. Peníze hodně pomáhají, ale často neplatí, že když máte velký rozpočet, tak se vám to povede. Třeba za bývalou ODA stojí spousta peněz, ale nefunguje to opakovaně v různých volbách. Vždycky ruku v ruce víc věcí, marketing je jen jedna z nich. Musíte mít kvalitní produkt, dobrou kampaň, která ten produkt ukáže a lidi přesvědčí, že ho chtějí - a tohle Zelení nemají. Jsou neviditelní, nesou si batoh z minulosti, ať už je to příběh o solárních baronech nebo bývalé angažmá Matěje Stropnického, na něhož je spousta lidí alergických. Pak je tu problém s poptávkou po zelených tématech, která v Česku není intenzivní. Environmentální kapitoly navíc od roku 2006 mají v programech i ostatní strany, přitom toto téma nikdy nebylo prioritní. Kdybychom všichni tyto otázky řešili, začneme zvažovat stranu, která má ekologii v názvu, a považovali bychom ji za garanty. Ale jsme v okamžiku, kdy uspokojujeme základní potřeby, silný stát, který nás ochrání a v němž se budeme mít dobře.

Důležité tedy je, aby strana vyhmátla silné téma. V minulosti třeba Petr Nečas (ODS) vyhrál volby strašením dluhy, varoval, že když neutáhneme opasky, dopadneme jako Řecko. Je teď nějaké dominantní téma?

Je třeba říci, že každý strana se snaží, aby to její téma bylo tím hlavním. Tím se nabourá koncept kampaně ostatních stran – a zatlačí to konkurenci k tomu, že se musí vyjadřovat k věcem, k nimž mluvit nechce. Třeba kdyby koalice PirStan by měla jako téma covid a neustále by konfrontovala Babiše s tím, že to nezvládl a bylo tu 30 tisíc mrtvých. To se ale nestalo, v rámci opozičních bloků jsou hlavní témata, o kterých jsme mluvili: zastavit hrozbu pojmenovanou jako Babiš, Okamura a komunisté. To konkurenční, které zastupuje Babiš, je péče o národ. Budu se o vás starat do roztrhání těla. Banální, ale funkční sdělení. PirStan se snaží vést debatu o budoucnosti, ale lidé asi se nechtějí dívat tak daleko dopředu, uvědomují si, že změna ponese proměnu životního stylu, kterou možná doopravdy nechtějí.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Petr Horký

redaktor, fokus

horky
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 662

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte