Lynch se choval jako podivínský kouč, který telepaticky komunikuje svoji vizi

S páskou na očích a v průsvitných šatech působí zpěvačka Chrystabell nadreálně, jako z jiné doby nebo jako by právě vykročila z baru Roadhouse v městečku Twin Peaks. S režisérem stejnojmenného kultovního seriálu Davidem Lynchem spolupracovala od konce devadesátých let a v koncertním sále pražského centra DOX ji v neděli uvedl nahraný hlas zesnulého tvůrce.

Jejich společné nahrávky, na nichž se prolínal art rock i dream pop, byly stejně jako Lynchova díla zahaleny oparem tajemna a prolínaly se tu různé vrstvy reality. Režisér skládal hudbu a psal texty, omamně snový a svůdný vokál Chrystabell písním vdechoval život. V novém miléniu se pro Lynche stala tím, čím pro něj byla Julee Cruise v osmdesátých a devadesátých letech.

Vzpomínkové vystoupení The Spirit Lamp se konalo se jen pár kroků od aktuální výstavy Up in Flames, která představuje Lynchovu méně známou výtvarnou tvorbu. Performanci předtím uvedla v Paříži, Londýně a Lisabonu a vnímá ji jako součást procesu truchlení. „V momentě, kdy jsem na to kývla, vrátila jsem se mezi živé, protože mě ten smutek málem zlomil,“ říká původem texaská zpěvačka – a když tak mluví o svém mentorovi, sklouzává občas k přítomnému času.  

Výstava Up in Flames prezentuje Davida Lynche jako malíře a výtvarníka. Světově se proslavil jako filmař, vy jste zase měla velice blízko k jeho hudební tvorbě. Vidíte mezi těmito uměleckými formami paralely?