0:00
0:00
Kontext16. 9. 20217 minut

Zlo bojuje s fanatiky a zloději přitvrzují. Opět znějí silná slova, ale kampaně už byly i ostřejší

Negativní agitace nemusí sloužit jen k mobilizaci vlastních voličů, ale i k odrazení soupeřových

Autor: Milan Bureš

Do sněmovních voleb zbývají tři týdny, kampaň je v horké fázi, nabírá na obrátkách - a spolu s tím se  objevuje víc a víc ostrých vyjádření či osobních útoků. K negativní kampani se strany uchylují v okamžicích, kdy chtějí ve finále vyburcovat své voliče nebo odradit příznivce konkurentů. Zatímco premiér Andrej Babiš tak koalici Pirátů a Starostů sugestivně označuje za “Pirátostán” a varuje před jejím vítězstvím, koalice Spolu zase snahu přetlačit Babiše vidí jako boj se zlem. Ale jak připomínají experti i pamětníci, přes slova, která nyní na mítincích, na sociálních sítích a v médiích padají, při srovnání s některými minulými volbami rozhodně nelze hodnotit současnou kampaň jako nejvyhrocenější - alespoň zatím.

Přivést svoje, nebo odradit cizí?

↓ INZERCE

“Je to skupina zelených fanatiků, kteří chtějí rozvrátit naši společnost. A vy si zasloužíte mít dobrý život,” označoval Piráty koncem srpna na tour v Ústeckém kraji Andrej Babiš. Když o několik týdnů později v Ústí premiér oficiálně zahajoval kampaň hnutí ANO, do koalice Pirstan se opřel znovu. Heslo “Budu nás bránit před Pirátostánem” doplněné o fotografii premiéra zatínajícího pěsti se promítalo na obrazovky na pódiu.

Negativní kampaň je dnes už braná coby standardní součást politiky, ale jde o relativní novinku. Podle odborníků strany začaly hojně využívat negativních útoků na oponenty v agitaci před volbami v roce 2006. Tehdy ji proti sobě vedly hlavně ČSSD a ODS - a obě si k tomu najaly profesionální marketingové agentury z USA.

“Kampaň měla nakonec pozitivní efekt na volební účast a obě strany dosáhly rekordních zisků,” říká politolog z Univerzity Palackého v Olomouci Jakub Lysek. Oproti volbám z roku 2002 stoupla volební účast o sedm procent (na 64,5%) a vítězná ODS získala 35 procent hlasů, druhá ČSSD pak 32. Obdobně vyostřená byla kampaň o čtyři roky později, kterou ovládlo téma Řecka a dluhů. Podle Lyska přesto není sama o sobě zárukou úspěchu.

Strany si musí dávat pozor, aby ji nepřehnaly a voličům politiku neznechutily natolik, že k volbám vůbec nedorazí. A to je i případ současné fáze letošní kampaně. Jak ukazují data, k přelivu voličů mezi blokem opozičních koalic a blokem ANO, ČSSD či SPD dochází velmi málo - a chtějí-li tak Spolu a Pirstan zabodovat, musí spoléhat hlavně na to, že se jim podaří k urnám dostat co nejvíc svých sympatizantů.

Na mobilizaci voličů skrze zdůrazňování negativ protivníků každopádně zatím z opozičních bloků sází spíš Spolu. Hlavním tématem pro finiš kampaně je pro ně dvojice sloganů “Změna, které můžete věřit” a “Hrozba, kterou musíme zastavit”, přičemž druhé heslo doprovází rudo-černá fotografie Andreje Babiše, Tomia Okamury a Vojtěcha Filipa.  “U ODS vidíme jasnou inspiraci z roku 2006, jen místo Davida Ratha jsou na billboardech jiní lidé,” vysvětluje Lysek.

“Já jsem s negativní kampaní komfortní. I kvůli tomu koalice vznikly - ústředním tématem opravdu není výše daní, ale to jestli bude vyměněna zemanovsko-babišovská garnitura,” říká poslanec ODS Marek Benda, který se účastnil všech polistopadových voleb a kromě dvou let seděl i ve všech sněmovnách. Koalice Spolu přitom volí tradičnější způsob negativní kampaně, kdy se napřímo strefují do jednotlivých osobností, Andrej Babiš na to jde jinak.

“Mluví spíš o programových věcech protivníků - i když si je vymyslí, jako třeba pirátské stěhování uprchlíků do bytu. Neříká ale, že vám je tam nastěhuje Ivan Bartoš,” popisuje Lysek a připomíná znovu ještě jednou věc. Negativní kampaň nemusí sloužit jen k mobilizaci vlastních voličů, ale i k odrazení soupeřových. “A přesně tak to Andrej Babiš rozehrál s uprchlíky. Lidé, na které to působí, ho třeba ani nebudou volit, ale rozmyslí si, zda to hodí Pirátům,” dodává politolog.

ČSSD zahajuje kampaň; ilustrační foto Autor: Milan Jaroš

Právě koalice Pirátů a Starostů má přitom podle politologa problém, pokud by chtěla na negativní kampaň vsadit víc – ač sami Piráti jsou zřejmě jejím největším terčem. Velká část podporovatelů PirStan tento způsob komunikace nemá ráda. “Pokud se negativní kampaň někomu nelíbí, jsou to liberální a vzdělanější voliči. Dělat kampaň pro Andreje Babiše je primitivní, každý student politologie by to zvládl. Pro jiné strany je to složitější,” říká Lysek s tím, podporovatelé Pirstan jsou často největšími kritiky této komunikace.

Jiný metr, který mají na politiky podporovatelé Pirstan a například voliči hnutí ANO, lze ilustrovat i na poměrně banálním případu prezentace Olgy Richterové. Její vizuál se žlutou konvičkou, jenž měl ukazovat „obnovení rovnováhy přírody“, vzbudil u příznivců koalice velkou kritiku, zatímco třeba ministryni financí Aleně Schillerové toho podle politologa“projde” mnohem víc.

Zatím čajíček

Přestože negativní kampaň končí s volbami, její dozvuky mohou pracovat dál, byť ne u voličů. Nabízí se otázka, jak negativní kampaň a osobní útoky ovlivní povolební politickou práci. A nejde pouze o koaliční vyjednávání: velká část poslanecké práce se odehrává ve sněmovních výborech, kde jsou mezilidské vztahy důležité. Pamětníci ostrých kampaní ale většinou zůstávají v tomto ohledu v klidu.

“Po volbách se zvířený prach usadí,” vzpomíná například Milan Urban, který jako místopředseda ČSSD zažil kampaň v roce 2010 i následnou sněmovnu. “Jako předsedovi hospodářského výboru se mi spolupracovalo dobře se všemi,” říká. Schopnost překousnout příkoří z kampaně ukázala právě ČSSD i po minulých volbách: navzdory kauze lithium, s kterou na ně zaútočil Andrej Babiš, šla nakonec s ANO do vlády. Marek Benda nicméně připomíná i případy, kdy osobní antipatie zabránily politikům spolupracovat: “V roce 1998 existovaly příliš velké antipatie mezi ODS a odtrženou Unií svobody - kdyby to tak nebylo, mohly vládní koalice vypadat jinak.”

Letošní kampaň ale zatím Benda považuje ohledně vyhrocenosti za “čajíček” - a s tímto hodnocením souhlasí i politolog Lysek. “Roky 2006 a 2010 byly určitě drsnější. Dnes to tak není hlavně proto, že máme hodně stran,” říká s tím, že obzvlášť v roce 2006, kdy se Česko díky dominanci ODS a ČSSD přiblížilo dvoustranickému systému, bylo snadné negativní kampaň zacílit. Hlavní protivníci byli Mirek Topolánek a Jiří Paroubek; soupeř byl jeden a daný.

Dnes kvůli díky existenci mnoha stran (i když nyní částečně v koalicích) není úplně jednoznačné, na koho zamířit. Navíc ani  zásah soupeře neznamená automatický zisk jeho hlasů. Negativní kampaň tak běží na vícero frontách. Andrej Babiš útočí na Pirstan a v poslední době i na Spolu, Spolu následované Pirstan zase na něj. Objevily se i náznaky útoků ODS proti Pirátům. A například ČSSD v posledních týdnech vytáhla proti tradičními soupeřovi – tedy občanským demokratům.

“Nemůžeme přeci přímo kritizovat Andreje Babiše, když s ním sedíme ve vládě,” vysvětloval Respektu místopředseda strany Michal Šmarda, proč strana neútočí hlavně na hnutí ANO, ke kterému mu podle dat odešlo nejvíc voličů. Již zmíněný Milan Urban pak přiznává, že ODS je známý soupeř, strana tak v kampani může zopakovat i některé dřívější motivy. “Recyklovat jde třeba to, že kdyby ODS byla ve vládě, tak není vyloučené, že by se jí mohla zase líbit privatizace,” říká.

Právě téma v privatizace vytáhla ministryně práce a sociálních věcí a hlavní tvář kampaně Jana Maláčová. Společně s dvojkou ČSSD v Praze Matějem Stropnickým v youtubovém videu adresovaném ODS a částečně i Pirátům varují před “zloději” a “rozkradením, pardon privatizací” některých státních podniků.

Sám matador Benda přitom říká, že před každými volbami se doposud objevila nějaká politická kauza,  a Maláčová v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedla, že strana před volbami počítá s “guerillovým marketingem”. Možná tak česká politická scéna přece jen opět přejde z “čajíčku” na něco ostřejšího.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].