Čeští deváťáci jsou méně zvídaví, empatičtí i odolní než jejich vrstevníci v jiných zemích – nebo si to o sobě aspoň myslí

Když srovnáme patnáctileté obyvatele 37 nejvyspělejších zemí světa podle toho, jak jsou vytrvalí, zvídaví a schopní ovládat své emoce, čeští deváťáci končí na předposledním místě. Ukázala to data mezinárodního šetření PISA z roku 2022, na která se nyní podrobněji zaměřili čeští ekonomové z think tanku IDEA. Zatímco ve čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti se čeští žáci umístili nad průměrem mezinárodního průzkumu, ve zkoumaných „měkkých dovednostech“ dopadli podstatně hůř. 

Přibývá přitom důkazů, že právě tyto dovednosti – psychická odolnost, trpělivost, pružnost, cílevědomost, schopnost vcítit se do ostatních a spolupracovat s nimi – jsou pro budoucí úspěch v práci i v životě stejně, nebo možná i více důležité než vědomosti z historie či matematiky. Jejich osvojení přitom držiteli napomáhá k vnitřnímu klidu, duševní pohodě a zdraví. V této souvislosti stojí za pozornost, že na špatnou psychickou kondici českých žáků už dříve po vyhodnocení svých dat upozornil například Národní ústav duševního zdraví. 

Právě z těchto důvodů považují autoři nové analýzy Daniel Münich a Miroslava Federičová výsledky českých žáků za varovné a hodné dalšího prozkoumání. Odkazují se například na práci nobelisty Jamese Heckmana, podle něhož je význam měkkých dovedností pro budoucí život a pracovní kariéru tak zásadní, že by na jejich rozvíjení měly pamatovat vlády i příslušné školské úřady.  

Pořád spíš znalostně

Federičová přidává ještě jeden pohled, proč by dovednosti, které nejsou založené čistě na akademických znalostech, mohly i nadále nabývat na významu. „Máme nyní k dispozici nové technologie, umělou inteligenci, které nás v některých oblastech dovedou nahradit. V měkkých dovednostech nás ale možná nikdy nenahradí,“ míní vědkyně.

Obdobně špatně jako čeští teenageři dopadli v průzkumu PISA ještě Poláci a Britové. Naopak nejlépe si vedli Švýcaři, Portugalci a Dánové. Zdejší analytici výsledků přiznávají, že jistým limitem studie může být fakt, že autoři neměřili schopnosti žáků jako takové, ale vyzvali je k sebehodnocení.

Na škále měřící míru souhlasu je nechali ohodnotit výroky jako Když je úkol moc dlouhý, nedokončím ho, Rád/a se učím nové věci nebo Vyhýbám se spolupráci s ostatními žáky. Teoreticky tak české děti nemusejí mít až takový problém s jednotlivými dovednostmi, ale spíš se sebedůvěrou nebo možná přehnanou sebekritičností. Jak ale Federičová s Münichem podotýkají, i schopnost adekvátně zhodnotit své silné a slabé stránky je dovedností potřebnou pro úspěch ve škole a v zaměstnání. 

Ať už ale za špatnými výsledky českých školáků stojí nízká sebedůvěra, či opravdu zaostávání v jednotlivých zkoumaných dovednostech, samo ministerstvo školství prostřednictvím své mluvčí Veroniky Lucké Loosové připouští, že jedním z důvodů může být to, že je výuka na českých školách stále zaměřená „převážně spíše znalostně či akademicky“. Jistou naději na zlepšení proto slibuje nový, modernější vzdělávací plán představený letos v lednu ministerstvem školství, podle něhož se čeští žáci od září 2027 začnou na základních školách učit.

Vedle povinné angličtiny od první třídy nebo většího důrazu na rozvoj čtenářské a matematické gramotnosti lze v přehledu nutných znalostí zdejších školáků najít právě i rozvoj sociálně-emočních dovedností. Ten je sice zahrnutý i v současných pokynech, jimiž se školy řídí posledních dvacet let, dosud však šlo pouze o doporučení. Nově se školy této oblasti budou muset věnovat povinně, především v předmětu Osobnostní a sociální výchova. Každý žák by na konci základního vzdělávání měl vědět například to, jakými technikami zvládat běžný stres, na jaké odborníky se obrátit, pokud ho potkají duševní obtíže, či jak nejen na základě svých školních výsledků zhodnotit své přednosti a slabiny a podle toho se prezentovat nebo si stanovit další cíle ve vzdělávání i v životě. 

Měkké dovednosti

„Od změny si slibujeme, že ve školách bude pravidelný čas a prostor, v němž se učitelé a žáci budou osobnostnímu rozvoji věnovat,“ říká Lenka Felcmanová, předsedkyně neziskové organizace SOFA. Její organizace mimo jiné připravila metodiky socio-emočního učení od mateřských po střední školy a pořádá kurzy, kde se pedagogové učí, proč jsou měkké dovednosti důležité a jak je dětem předávat. Lektoři například učitelům vysvětlují, že pokud jsou děti ve stresu a neumějí s ním zacházet, mohou více vyrušovat. „Když si musí vyučující neustále sjednávat kázeň a pořádek, chybí mu pak čas na výuku,“ vysvětluje Felcmanová. Pedagogové si také z kurzů odnesou nejrůznější modelové situace, s nimiž se děti mohou v životě setkat, a scénáře, podle nichž si je pak mohou ve třídě přehrávat.

 Také podle Lenky Felcmanové je vliv měkkých dovedností na úspěch ve škole i v práci nezpochybnitelný. Třeba schopnost zvládat stres se hodí například při přijímačkách na střední školu, které jsou každoročně náročným obdobím pro všechny deváťáky. „Žáci se mohou naučit dechové či relaxační cvičení, aby je stres u zkoušky neopanoval a neměli okno,“ dává Felcmanová příklad, co by si děti mohly v hodinách Osobnostní výchovy zkoušet. Trénovat lze i komunikační dovednosti a schopnost zaujmout, které žákům mohou nejprve zajistit lepší výsledky ve škole před tabulí a později třeba u pracovního pohovoru.  

Důraz na měkké dovednosti ovšem není důležitý jen pro budoucí studium a kariéru žáků, ale i pro jejich mentální zdraví. Během šetření vědců z Národního ústavu duševního zdraví v roce 2023 vykazovalo 30 procent deváťáků v předchozích dvou týdnech známky středně těžké až těžké úzkosti a 40 procent známky středně těžké až těžké deprese.  

Magdalena Lukasová z pracovní skupiny, která se v Národním ústavu duševního zdraví věnuje psychice dětí a adolescentů, vysvětluje, že když se děti ve škole včas naučí všímat si svých emocí a mluvit o nich, zaznamenávat změny v prožívání u sebe i u svých spolužáků, mohou předejít pozdějším problémům, jako je sebepoškozování nebo záchvaty paniky.

 Lukasová s kolegy pořádají třídenní kurzy pro pedagogy, jak s duševním zdravím žáků pracovat. Učitelé se dozvědí třeba to, jak vést smysluplný rozhovor s žákem, kterého něco trápí, ať už doma, nebo v třídním kolektivu. Odnesou si také tipy na dechová cvičení nebo scénáře, jak vhodně vyjadřovat své emoce. Tyto dovednosti pak zážitkovou formou předávají žákům šestých a sedmých ročníků.

„Je to prevence, aby se případné problémy nezhoršovaly v osmé a deváté třídě či později, protože 50 procent duševních onemocnění se projeví do čtrnáctého roku věku,“ vysvětluje věkové vymezení programu s názvem Všech pět pohromadě Lukasová. Popisuje, že se u některých ředitelů škol dodnes setkávají s tvrzením, že duševní potíže neexistují. Důležité proto podle ní je, vysvětlovat pedagogům, že svět se proměnil a část žáků se v době digitálních technologií, po pandemii a na dohled války na Ukrajině skutečně necítí dobře. Lukasová nerozporuje, že škola je primárně vzdělávací institucí. „Jenže, pokud dítě není v duševní pohodě, moc se toho nenaučí,“ říká.