Zvědavost je přirozenou potřebou porozumět tragédii

Tragickou událost, která se 21. prosince odpoledne stala na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, nikdo nečekal. České univerzity do té doby byly symbolem bezpečí. A vánoční svátky se na akademické půdě navíc tradičně nesou v duchu uvolněnějších seminářů a loučení se s přáteli, než se všichni rozjedou domů. To, co se tento týden stalo, ukázalo, že to tak být nemusí. Ale neznamená to – jak někteří veřejní komentátoři či politici tvrdí –, že se pocit bezpečí nemůže zase vrátit. Ačkoli se to nyní může zdát téměř nemožné.

Tak ohavný útok v nás vyvolává šok, strach a nutnost zabránit tomu, aby se násilí na školách opakovalo. Je to přirozený pud, nejde ho v prvních minutách setřást. Co se má dělat jinak? Co je potřeba změnit? Jak k tomu došlo? Jak se to mohlo stát? To jsou otázky, které si neklade jen společnost jako celek, ale především jednotlivci s velkou možností měnit věci, jako je vedení univerzit či vysoce postavení politici. Ti se pravděpodobně brzy ocitnou pod velkým veřejným tlakem, aby se nic takového nezopakovalo. Příště už totiž nelze říct, že jsme nic takového nečekali. 

I proto jsme ještě ten večer po útoku v médiích slyšeli výzvy k tomu, aby se na univerzitách posílila bezpečnost, zavedly se větší kontroly a zakázala se zavazadla uvnitř budov. S odkazem, že něco podobného dnes přece běžně funguje na amerických univerzitách a školách. Rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková poté veřejně potvrdila, že univerzita bude jednat i o tom, „že by se na fakultách zřídily bezpečnostní rámy“. A ačkoli se to může zdát na první pohled jako logická reakce na proběhlou tragédii, může právě tento přístup vést k ještě většímu upevnění pocitu, že už tady nemůže být bezpečno.