Znásilnění je trestný čin i v pornoprůmyslu

A teď o tématu, které se dotýká víceméně všech, ale nikdo o něm veřejně nemluví - porno. Americkou veřejnou debatou už nějakou dobu hýbe skandál kolem jednoho z nejúspěšnějších pornoherců dneška Jamese Deena (vlastním jménem Brian Sevilla).

Během uplynulých dní jej postupně veřejně obvinila desítka žen – všechny Deenovy současné či bývalé kolegyně, několik z nich i jeho expřítelkyně - z toho, že je znásilnil či sexuálně napadl, a to během natáčení i mimo něj. Deen z těchto obvinění vychází jako někdo, kdo nemá rád omezení a limity a velmi často je také nerespektuje.

Jeho bývalá přítelkyně vystupující pod jménem Stoya tvrdí, že Deen pokračoval v sexu s ní, i když to opakovaně odmítla, a dokonce použila své „bezpečné slovo“. (Jde o termín používaný zejména v BDSM. Jeho vyslovením jeden z partnerů říká, že mu situace není příjemná a nechce pokračovat.)

Deen všechna obvinění odmítl. A to, co následovalo, zajímavě ukazuje svět, do něhož obvykle nemáme bližší vhled a o němž panují velké mýty, v němž se ale zároveň točí obrovské peníze (jen v USA se odhadují zisky pornoprůmyslu na deset miliard dolarů ročně) a má pochopitelně potenciál generovat kriminální či minimálně eticky sporné chování.

Stejně jako každá práce či služba, i ty se sexuální tématikou se odehrávají za nějakých podmínek ohraničených mimo jiné také zákonem.

Na jedné straně se od Deena distancovalo několik výrobců pornografie, s nimiž do té doby spolupracoval, s takovou rychlostí a s takovou ráznosti, že za to sklidili pochvalu. Podle některých aktivistů a aktivistek zabývajících se sexuálním násilím by se jejich příkladem mohly inspirovat jiné „obory“, třeba liga amerického fotbalu, kde kluby často přivírají oči nad sexuálním a domácím násilím.

Na straně druhé skandál nasvítil poměry v pornoprůmyslu, v němž se do značné míry podobné chování toleruje. Většina žen, které proti Deenovi vystoupily, tak učinila až po dlouhé době, u mnoha incidentů byli další lidé, kteří buď nijak nezasáhli, nebo jen omezeně.

Ženy pracující v pornu tyto případy nehlásí také proto, že jim hrozí, že je nikdo nebude brát vážně. Jde o absurdní přesvědčení sdílené často policisty či soudci, že někoho, kdo se živí sexem, prostě nelze znásilnit. Nebo přesněji lze, ale oběť nemá nárok si stěžovat, případně očekávat potrestání násilníka, protože svým životním stylem násilí sama vyšla vstříc. Jde o názor, že kdo nabízí své tělo k sexu za peníze, nabízí ho k čemukoliv a za jakýchkoliv podmínek.

Tento pomýlený pohled se vyskytuje i v Česku, alespoň soudě podle několika zmínek, které se o případy objevily v českých médiích. Text na bulvárním webu extra.cz o celé věci píše jako o „kuriózním případu“, přičemž kuriózní je na něm také fakt, že „znásilněná je sama pornoherečka, a tak má k sexu velmi kladný vztah“.

Což je samozřejmě nesmysl – stejně jako každá práce či služba, i ty se sexuální tématikou se odehrávají za konkrétních podmínek ohraničených mimo jiné také zákonem. A znásilnění je trestný čin, bez ohledu na to, na kom bylo spácháno.