Komentář
Společná evropská obrana nemusí znamenat společnou armádu
Osmdesát procent občanů EU je pro obrannou spolupráci a lídři na to slyší
Evropě žádné válečné nebezpečí nehrozí. Tahle věta byla ve většině zemí Evropské unie od poloviny devadesátých let mottem všech strategických a obranných plánů. Loňský únor ukázal, že to není pravda: s útokem Ruska na Ukrajinu více než dvě desetiletí trvající víra v mír skončila. A spolu s tím se znovu veřejně začíná debatovat o problémech, o kterých dlouho mluvili jen experti.
Tedy že Evropa má chatrný společný plán obrany a jednotlivé státy samy sebe neubrání. Z toho plyne mimo jiné i to, že Evropa dnes nemá dost munice a zbraní, aby mohla delší čas pomáhat Ukrajině s bojem proti ruským agresorům, aniž by ohrozila vlastní obranyschopnost. Ano, většina zemí EU je členem nejsilnější světové obranné organizace NATO, ale zároveň se ví, že síla Severoatlantické aliance je postavena především na síle USA.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si článek zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
