Petr Fiala se dočkal a my s ním

Česko má nového premiéra. Zatím je bez vlády, ale samotný akt jeho jmenování vnáší trochu optimismu do neveselé české situace.

Za prvé hlavní hygienička Pavla Svrčinová udělala už během přípravy to, co udělat musela: upozornila prezidenta a jeho lidi, že i během vrcholného ústavního aktu je nutné dodržet epidemiologická pravidla. K těm nejdůležitějším patří izolace nakaženého člověka, i když jím je třeba hlava státu. Bylo tedy absurdní čekat, že uprostřed nejhorší epidemické vlny předá nemocný prezident pověřovací listiny z očí do očí.

Zároveň prezidentská kancelář dokázala důstojné řešení pro jmenování premiéra rychle vymyslet a připravit. Pravda, vidět za plexisklem prezidenta, který sám tak rád posílá lidi s jinými názory kamsi do ústraní, dokázalo pobavit a všichni si to budou dlouho pamatovat. Ještě veselejší by však mělo být, že vítězi voleb bylo po sedmi týdnech umožněno dělat svoji práci, jakkoliv to zatím není na plný úvazek a s plnou odpovědností.

Krizovou situaci státu tak bude moci snad už brzy řešit politická síla, která má neobvykle silnou podporu v obou komorách parlamentu, a disponuje tak možností prosadit bez výmluv a alibismu své plány.

Zatím sice neznáme složení vlády a kvůli dalším konzultacím navržených ministrů se Zemanem minimálně do poloviny prosince znát nebudeme, ale nový premiér už teď vykazuje veškerou kompetenci. Není zatížený skandály či podezřelými kauzami, je politicky čitelný, v minulosti vynikl jako zdatný mediátor a člověk otevřený kompromisu.

Jak při svém působení v čele Masarykovy univerzity, tak ve vedení ODS nebo volební koalice dokázal spojovat protichůdné názory a zatím tedy není důvod si myslet, že něco podobného nezvládne i v čele státu. A to je do začátku dost důležité.