Martin M. Šimečka: Slepé skvrny slovenské společnosti
O amorálnosti některých slovenských intelektuálů a o přesvědčení komunistického režimu, že rok 1989 nebude jeho poslední
Robert Fico loni studentům v Popradu vysvětloval, že pád komunistického režimu v roce 1989 řídily „špičky komunistické strany“. Je to samozřejmě lež – jedna z mnoha, které premiér vnucuje společnosti každý den.
I mě samotného však překvapilo, jak velká Ficova lež je, když jsem si přečetl studii Jerguše Sivoše z Ústavu paměti národa o tom, jak urputně se v roce 1989 snažila komunistická Státní bezpečnost udržet režim při životě (studie se jmenuje Rok 1989 na oddelení boja proti pravicovému oportunizmu Správy kontrarozviedky ZNB v Bratislave a vyšla v českém časopise Securitas imperii).
A také mě překvapilo, co všechno jsem já sám dodnes nevěděl – nebo nechtěl vědět. Historici jako Jerguš Sivoš dělají skvělou práci, ale považuji za svou povinnost některé příběhy dopovědět, protože jsem byl jejich součástí.
Juraj Vereš a Albert Marenčin byli slovenští intelektuálové, které oficiální životopisy označují za disidenty, a po roce 1989 se vrátili do veřejného života jako hrdinové, jež slovenská společnost tak potřebovala.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
