Jak si Češi po letech všimli, že by mohli přijít o soukromí, a jak proti tomu vláda nic nedělala

Již několik let probíhá na evropské úrovni souboj o to, zda zůstanou privátní zprávy mezi obyvateli Evropské unie skutečně soukromé. Většinu času celý souboj probíhal mimo pozornost veřejnosti, dlouhé roky to bylo téma zejména pro bojovníky z řad neziskových organizací, kteří to vnímají jako zásadní ohrožení. Údiv opozičních i koaličních politiků tak vypadá zvláštně – nejde o žádnou novinku, první verzi představila Evropská komise už před pěti lety, ještě když ve Strakově akademii seděl Andrej Babiš a jeho lidé.

Jde stále o stejný záměr, jehož technické detaily není potřeba rozebírat – v jednoduchosti jde o to, že by poskytovatelé komunikačních služeb (Messenger, WhatsApp, Signal atd.) měli povinnost udělat do svých bezpečnostních opatření díru, která by umožňovala bezpečnostním složkám jednoduchý přístup ke komunikaci kohokoli s kýmkoli.

Dosud to není možné, naše komunikace přes většinu aplikací je bezpečná. Pokud by se ale státy EU shodly na takovém řešení, byl by to konec soukromí na internetu, jak ho známe. Takové díry v bezpečnosti by totiž byly snadno zneužitelné, ať už ze strany bezpečnostních orgánů, které mají přirozenou tendenci nadužívat podobné nástroje, nebo ze strany nepřátelských států. Země jako Čína nebo Rusko by se k našim soukromým konverzacím dostaly mnohem snáz, protože by k nim vedla přímá cesta – nyní takovou šanci nemají.