Čertovsky blízko ke smyslu života
Zvykl jsem si trpělivě čekat, jestli se mi něco jako „smysl života“ samo neukáže
Parlament si dal tři měsíce pauzu, politici odlétají do teplých krajin. Naplno vypukla okurková sezona. Je to, přiznejme si, nesmírná úleva. A také příležitost distancovat se trochu od politické pěny dní a dát šanci i jiným tématům: veselejším, letnějším, pomalejším i hlubším.
Navíc v létě se skvěle filozofuje. Ve stínu pod ořechem, s pivem v ruce či s nohama v bazénu se palčivé otázky všehomíra přebírají daleko lépe než za pracovním stolem. Zejména pokud je za okny únorová tma. Zvedněme proto rukavici, kterou nám léto těmito parnými dny hází, a pojďme mluvit o čemsi opravdu zásadním. Jenže o čem?
A co se ostýchat. Vrhněme se rovnou – jako do bazénu – na otázku hledání smyslu života.
Před 20 lety jsem – ještě jako student filozofie – věřil, že když přečtu všechny důležité knihy a seznámím se se všemi moudrými argumenty, přiblíží mě to k pochopení smyslu existence. Věřil jsem v metafyziku a Kantova slova hltal jako pilulky.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
