Čekají nás těžké časy, v nichž bude opět nutná osobní odvaha

Během tiskové konference po pondělním zasedání vlády dostal Andrej Babiš otázku, jaká je česká pozice v potenciálně velmi nebezpečném vyhrožování prezidenta Spojených států, že silou zabere Grónsko. Premiér odpověděl, že vláda o své pozici „debatuje“ a „preferuje, aby určitě došlo k dohodě“. O chvíli později si vzal Babiš k tématu slovo ještě jednou, a aby zdůraznil jeho druhořadost ve své agendě, dodal: „Já řeším teď hlavně pražské zdravotnictví.“

Staronový předseda vlády to vzhledem ke svým proslulým mezerám ve všeobecném vzdělání možná neví, ale když před sto deseti lety Češi rozbíjeli Rakousko-uherskou monarchii, tak důvodem nebylo to, abychom mohli konečně promluvit do provozu pražských nemocnic. To se dalo úplně bez problémů dělat i v rámci rakouského „žaláře národů“. Masaryk a další muži 28. října se dožadovali státní svrchovanosti, aby si Češi mohli sami hájit svoje národní zájmy.

To předpokládalo dvě věci: shodnout se, co ty zájmy skutečně jsou, a pak se aktivitou zasadit o jejich prosazení či obranu.

I když se občas může zdát, že shoda na národních zájmech nepatří k našim nejsilnějším disciplínám, z diskuse, kterou o nich vedeme napříč desítkami let samostatné historie, jasně vyplývá, že hlavní národní zájem je už od roku 1918 daný – je jím udržení demokratického státu jako domova svobodných občanů.